David Kraus: Jsem z rodiny, kde všichni máme tu svoji hrdost. Pro někoho to může být arogance

Být dítětem slavných rodičů není žádná výhra. Své o tom ví David Kraus, který se 18 let objevoval v talk show svého otce. Nestál za tím ale tatínek, oslovil ho přímo producent Jan Štern. „Já do toho jít nechtěl, už takhle jsem byl považovanej za arogantního spratka a ještě vystupovat s tátou.“ Ale rodina ho podpořila a nakonec se nechal přemluvit.

Pořad měl tenkrát ohromnou sledovanost a David Kraus potvrzuje, že začátky byly opravdu těžké. „Ale pro mě to byl čas strávený s tátou. A ten čas je nenahraditelný. Taky jsem se tam potkal pomalu s celým českým showbyznysem.“ Když dosáhl pracovní plnoletosti, rozhodl se zase posunout dál. „Táta můj odchod vzal dobře.“

V poslední době si plnými doušky užívá rodičovství, a dokonce se z něj stal zdatný zahradník. „Miluju zahradu a myslím, že jsem se minul povoláním. Snažím se jít proti dnešnímu konzumu. Nekupuju sazeničky z obchodů, ale vyhledávám odrůdy od opravdových pěstitelů. Mám i slepice, hnojím slepičincema a je to parádní. Myslím, že člověk, který má zahradu, nepotřebuje posilovnu ani psychologa.“

Za hlavní řemeslo však stále považuje muziku. „S talentem jsem se narodil. Ten jsem měl velkej, ale ta píle byla menší. Mám silnej hlas, nevyměnil bych ho, mám ho rád, i když mi ve dvaceti říkali, že si mysleli, že na tý desce zpívá čtyřicetiletej zpěvák.“

Škola života s Laurou

Studoval konzervatoř, ale ve třetím ročníku odešel. Nastoupil do kapely Laura a její tygři jako sólový zpěvák. Nabídku dostal přímo od Karla Šůchy. „Nejsem ten typ, který by se uměl a chtěl nabízet ve stylu, ať si někdo poslechne moji nahrávku. Je to věc, která je mi nadmíru protivná. Jsem z rodiny, kde všichni máme tu svoji hrdost. Pro někoho to může být arogance. Vážím si všech nabídek, které jsem dostal, ale nelituju těch, které jsem odmítl.“

Bylo mu 17 let, když začal koncertovat s Laurou. „Zažil jsem s ní ten pravý rockový život, mejdany, hotely. Dalo mi to moc. Určitě víc než celá šílená škola. Díky tý kapele jsem zjistil, že nejsem nezajímavej člověk na pódiu. Po roce a půl jsem ale odešel, chtěl jsem jít svojí cestou. Karel Šůcha byl smutnej, říkal mi, že jsem se pro to narodil. Kdežto ve škole mi říkali, jak jsem nemožnej. Takže když řeknou vašemu dítěti, že ten talent nemáte, tak si to radši zjistěte ještě někde jinde.“

Na Roma si nehraje

Teď má dvě kapely. V kapele Gipsy Brothers hraje se špičkovými romskými muzikanty. „S těma lidma se znám už ze základní školy. Mám dyslexii a hodně jsem s tím bojoval, takže se mi do školy moc chodit nechtělo. To nás sblížilo,“ směje se. Po čase ho oslovili. „Nádherně se v tom jazyce zpívá. Miluju tu hudbu, ty lidi, ale nerozumím romštině a nechci si hrát na Roma. Jsem bílej balík,“ vysvětluje s úsměvem.

Vystupovali i na největším romském festivalu Khamoro. „Měli jsme úspěch, dostali jsme další nabídky. A fascinuje mě, jak ta romská muzika fascinuje neromský publikum.“

Říká, že kam přišel, tam vyhrál. Poznal i operní a církevní hudbu, vystupoval v Itálii. Co říká o operním pěvci Pavarottim? Jak ho napadlo zahrát v ženské věznici a co ho tam zarazilo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.