Deterministická koncepce skutečnosti

Z četných příkazů praktické povahy včerejšího šabatového čtení se pokusme alespoň letmo zmínit o jednom, který je zdánlivě čistě technickou záležitostí. Týká se zábradlí. V 8. verši 22. kapitoly Páté knihy Mojžíšovy čteme: „Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí, abys neuvalil na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby spadl ten, kdo z něho padá.“

Tento příkaz se zdánlivě řadí mezi urbanistická pravidla, jejichž cílem je zabránit nehodám. Toto zdánlivě prosté nařízení však právem vyvolává závažné otázky jak v oblasti víry, tak morálky. Naši moudří se již touto otázkou zabývali, když upozorňovali na verš „kdyby spadl ten, kdo z něho padá“. Podle nábožensky sdíleného pojetí osobní Prozřetelnosti „nikdo na zemi nepohne malíčkem, pokud se o tom nerozhodlo v Nebi“. Je-li tomu tak, proč se vzrušovat? Jestliže bylo rozhodnuto, že určitý člověk má spadnout a zabít se, k čemu tedy zábradlí? V duchu této koncepce nám midraš říká: „Jestliže padá ten, kdo spadl, je tomu tak proto, že měl spadnout od šesti dnů stvoření.“ Takto je formulováno to, co se nazývá deterministickou koncepcí skutečnosti: Vše, co se děje, je nezbytným důsledkem toho, co tomuto dění předcházelo, a toto „vše“ je samo o sobě důsledkem toho, co se odehrálo předtím, a tak řetěz kauzality pokračuje až do nekonečna nebo až k poznání prvotní příčiny.

Co předcházelo tomuto „všemu“? Stvoření světa z vůle jeho Stvořitele. Jinak řečeno: Následky a jejich příčiny se řetězí z Boží vůle a každý důsledek je příčinou toho, co po něm následuje, až dospíváme k pádu toho, kdo padá ze střechy. Je-li však tomu takto, není žádný důvod dělat zábradlí.

Opět máme co činit s otázkou, která vždy zajímala jak věřící, tak filosofy, ať již jsou Židé nebo ne: Jde o vztah mezi zákony, které řídí přírodní dění, a svobodnou vůlí člověka. Formulace našich moudrých - „měl spadnout od šesti dnů stvoření“ – obsahuje náznak možného výkladu. Co bylo určeno během šesti dnů stvoření? Přírodní zákony a zákony kauzality v přírodě. Kvůli této kauzalitě člověk může spadnout, pokud nedává pozor, nebo pokud stavitel není dost obezřetný, aby dal na střechu zábradlí. V konci konců, jestliže někdo spadne, bude to důsledek lidského jednání a neprotiřečí to ideji Prozřetelnosti. Prozřetelnost se projevuje v tom, že člověk by mohl ze střechy spadnout, kdyby na ní nebylo zábradlí. Tato úvaha, jež vyvolala ostré spory jak v oblasti myšlení filosofického, tak teologického, dává široký prostor k pochopení řady aspektů světa náboženských příkazů micvot.