Ema Destinnová byla fenomenální operní pěvkyně. Byla také jednou z prvních českých žen, které se nechaly tetovat

26. února 1878 se v Praze narodila pozdější světová operní hvězda. Emilie Paulina Jindřiška Kittlová začala ve svých třinácti letech navštěvovat hodiny zpěvu a herectví.

Příjmení své profesorky si zvolila jako pseudonym a o šest let později. Už jako Ema Destinnová debutovala v drážďanské opeře. Její úspěch byl tak fenomenální, že ji okamžitě přijali do Berlínské státní opery, kde během deseti let vystoupila v padesáti různých rolích.

Ve 27 letech se přesunula do Londýna, a po úspěšných hostováních v Praze, Vídni a Paříži zpívala několik let v newyorské Metropolitní opeře. Za první světové války se zapojila do odboje a převážela přes hranice šifry. Rakouská policie jí špionáž nedokázala, tak jí alespoň zakázala vycestovat.

Roku 1926 se Ema Destinnová začala loučit s operní i koncertní kariérou. Své poslední turné po dvaceti městech zakončila v pražské Lucerně. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československa, zpívala svůj poslední koncert v Londýně.

Pro značnou obezitu a nepohyblivost se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou. Zemřela v lednu 1930 v nedožitých 52 letech. Zajímavostí je, že byla jednou z prvních českých žen, které se nechaly tetovat. Na svém těle měla vyobrazeno několik hadů.

autor: Daniel Kupšovský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.