Ema Destinnová byla fenomenální operní pěvkyně. Byla také jednou z prvních českých žen, které se nechaly tetovat
26. února 1878 se v Praze narodila pozdější světová operní hvězda. Emilie Paulina Jindřiška Kittlová začala ve svých třinácti letech navštěvovat hodiny zpěvu a herectví.
Příjmení své profesorky si zvolila jako pseudonym a o šest let později. Už jako Ema Destinnová debutovala v drážďanské opeře. Její úspěch byl tak fenomenální, že ji okamžitě přijali do Berlínské státní opery, kde během deseti let vystoupila v padesáti různých rolích.
Ve 27 letech se přesunula do Londýna, a po úspěšných hostováních v Praze, Vídni a Paříži zpívala několik let v newyorské Metropolitní opeře. Za první světové války se zapojila do odboje a převážela přes hranice šifry. Rakouská policie jí špionáž nedokázala, tak jí alespoň zakázala vycestovat.
Roku 1926 se Ema Destinnová začala loučit s operní i koncertní kariérou. Své poslední turné po dvaceti městech zakončila v pražské Lucerně. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československa, zpívala svůj poslední koncert v Londýně.
Pro značnou obezitu a nepohyblivost se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou. Zemřela v lednu 1930 v nedožitých 52 letech. Zajímavostí je, že byla jednou z prvních českých žen, které se nechaly tetovat. Na svém těle měla vyobrazeno několik hadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka