Geny nevyčůráš, říkával Igoru Orozovičovi jeho dědeček. Právě po něm zdědil herec hluboký hlas

Igor Orozovič byl dvakrát nominovaný na Cenu Thálie v kategorii Muzikál. Paradoxně kdysi ze studia muzikálového herectví na konzervatoři přešel k činohře na DAMU. Jako dítě měl přitom úplně jiný profesní sen. Jakožto velký milovník zvířat se chtěl stát veterinářem. Dnes hraje v divadle, ve filmech i v seriálech a k tomu skládá hudbu, zpívá a maluje.

V dětství trávil Igor Orozovič spoustu času v divadelních hledištích. Už tehdy ho zaujal muzikál. „Na Drákulovi jsem byl asi desetkrát, miloval jsem ho,“ prozrazuje s neskrývaným nadšením v hlase. O tom, že by se stal hercem, ale tehdy neuvažoval. „Snil jsem o tom, že budu veterinářem. Měl jsem rád zvířata, choval jsem všechno,“ vzpomíná. Fascinace biologií mu zůstala dodneška.

Zvěrolékařem se ale nestal. Po maturitě na osmiletém gymnáziu studoval dva roky Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor muzikálové herectví. Nakonec zakotvil na DAMU, kde vystudoval činohru. Na pódiích ale nikdy zpívat nepřestal, právě díky rolím v muzikálech byl dvakrát nominovaný na prestižní Thálii. Není divu, že divadlo spojující herectví, zpěv a tanec má stále rád. „Moje Srdcovka je Balada pro banditu. To je na celý život, když si k tomu člověk přičichne. A teď mám druhou věc, která ovlivnila můj život, a to je Lazarus Davida Bowieho,“ dodává.

Igor Orozovič ztvárnil desítky různých činoherních i muzikálových rolí - Mozarta v Amadeovi, Švandu ve Strakonickém dudákovi či Claudia v Hamletovi. Všichni se stali výraznými i díky hlubokému hlasu Igora Orozoviče. Ten prý zdědil po svém dědečkovi. „Geny nevyčůráš, říkával mi. Z jeho hlasu někdy až bolela hlava, jak ho měl hluboký a zvučný. Máme to v rodině, i starší brácha, který také dělá divadlo. Někdy nás lidi po telefonu ani nerozeznají.“

Proč Igor Orozovič ovládá vedle dalších jazyků také srbštinu, jak jeho hudební tvorbu ovlivnil covid a zda raději hraje padouchy, nebo kladné hrdiny, se dozvíte při poslechu celého pořadu.

Igor Orozovič a Pavel Vítek
autoři: Pavel Vítek , hon
Spustit audio