Herci Pavel a Petr Batěkovi: Role princů nás minuly, začínali jsme pozdě
Oba jsou herci a nabídky na role někdy dostávají prostřednictvím toho druhého. „Zažívám to pořád – pořád rozdávám Pavlovo číslo,“ směje se starší Petr.
Pavel Batěk a Petr H. Batěk si jako bratři velmi rozumí a pochvalují si tuto skutečnost názvem známého filmu Můj brácha má prima bráchu. I jejich jména je spojují – Petr a Pavel slaví svátek ve stejný den. A protože mají jména hodně zaměnitelná, přidal si Petr do podpisu písmeno H. „Když jsem začal psát poezii, řekl jsem si, že by bylo dobré to odlišit a to jméno prodloužit. Ale co je to H., to neprozradím.“
Život plný paradoxů
Jejich otec byl muzikant a psal texty. „Mně se to líbilo. Pouštěl jsem si třeba Queeny a psal české texty. Brácha taky vklouznul do muziky, ale pak jsme vstoupili do amatérského divadla – každý do jiného souboru. Ale k profesionálnímu herectví jsem se dostal až v 27 letech,“ vypráví Petr cestu k herectví.
Pavel šel na DAMU také pozdě, bylo mu už 25 let. „Role princů nás tím pádem minuly. Já jsem chtěl hrát v kapele, hrál jsem na basu v The Doors Revival, ale v tu samou dobu přišel brácha, že má dva amatérské soubory a nestíhá to. A tak jsem se dostal k herectví a šel jsem to studovat.“
Petr herecké vzdělání nemá, ale jezdil na DAMU na soukromé lekce, aby to dohnal. „Život je krásný a plný paradoxů. Do divadelní branže jsem naskočil bez školy, a pak jsem byl šéfem katedry na mezinárodní konzervatoři,“ říká Petr.
Hraní je baví. „Je to krásné povolání, ale měl by se tím člověk bavit, naladit se na sebe a ne se trýznit, že se mu něco nepovedlo. Měla by v tom být ta lehkost,“ vysvětluje Pavel. „To je pravda, ale tohle by mělo být v celém životě, ne jen v herectví, někdy si život zbytečně komplikujeme. Je to jen možnost volby. Práce vás musí bavit, jinak je to mučení v jakékoli oblasti,“ dodává Petr.
Penzion v době krize? Odvážné
Petr v životě zaznamenal další paradox a stal se provozovatel penzionu ve vinařské oblasti v Mikulově. Pavel se nestačil divit. „Já jsem mu řekl, jestli to náhodou není blbost v době koronavirové krize. Bylo to odvážné.“
„Přišel jsem k tomu opět jak slepý k houslím. Nabídl mi to kamarád, já na to kývl a teď jsem hoteliér. Vlastně se ten život hezky harmonicky propojuje. Vychází teď totiž nové perlivé víno a na etiketě je moje báseň s podpisem.“ A bratr Pavel se tam těší na soustředění s kapelou.
Uvažuje Petr o vinici? Proč by měli slavit svátek na Josefa a proč Pavel hledá pod zemí staré kovy? Jak se jim hraje spolu? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.