Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích má atmosféru právě ukončeného pracovního dne horníků
Ve Vinařicích na Kladensku se uhlí začalo těžit v roce 1877. A těžilo se tam celých 120 let. Ovšem ještě než byla těžba definitivně ukončena, vznikl v tamním černouhelném dolu Mayrau působivý hornický skanzen. A my jsme se jeho prostory i někdejším těžebním provozem nechali provést pedagogem volného času Hornického skanzenu Mayrau Davidem Bergerem.
Důl Mayrau začala v roce 1874 hloubit Pražská železářská společnost. Šlo o jámu kruhového profilu, což bylo tehdy u nás unikátní, protože většina předchozích dolů měla čtvercový nebo obdélníkový půdorys. „Jméno dostala těžební jáma po předsedovi správní rady Pražské železářské společnosti, po svobodnému pánu Kajetánu Majerovi z Mayrau. Doly bývaly obecně pojmenovávány buď po akcionářích, nebo po spolumajitelích dolů. Anebo po jejich manželkách,“ vysvětluje David Berger.
Jáma Mayrau byla dokončena v roce 1877, kdy se v hloubce zhruba 515 metrů narazilo na uhelnou sloj mocnou devět metrů, což bylo víc, než se původně očekávalo. Jáma potom byla dohloubena do plánované konečné hloubky 525 metrů a pak už se začalo s těžbou uhlí.
Skanzen byl otevřen ještě před ukončením těžby
S myšlenkou na vytvoření hornického skanzenu si ředitelství kladenských dolů začalo pohrávat v průběhu 70. a 80. let minulého století. Vybíralo se tehdy z několika dolů. Nakonec zvítězila Mayrovka. „Skanzen byl přitom otevřen už v roce 1994, zatímco těžba byla definitivně ukončena až v roce 1997. To znamená, že ještě tři roky za provozu skanzenu ten důl fungoval,“ říká pedagog.
V areálu skanzenu to proto vypadá, jako kdyby z něj horníci právě odešli. „Ti horníci v ten poslední den, když skončila těžba, jak se svlékli, jak se umyli, tak jsme to tam všechno nechali. A návštěvníci to při prohlídkách mohou vidět. Takže třeba ve sprchách je autentické mýdlo, jsou tam cákance od uhelného mouru na kachličkách. Má to zkrátka neopakovatelnou atmosféru,“ popisuje David Berger.
Návštěvníci se během prohlídky dostanou opravdu všude. „Když si koupí naši delší trasu, která trvá dvě hodiny, tak projdou celou částí, kterou procházel horník, když ráno přišel do práce. Začnou v cechovně, pokračují přes expozice báňského záchranářství, geologie, kolem modelů těžební jámy, až se dostanou do čistých šaten, kde se horník svlékl z civilního oblečení, a potom nahý proběhl po schodech nahoru do tak zvaných špinavých neboli řetízkových šaten. A nakonec přes spojovací most dojdou k těžební jámě.“
Řetízkové šatny jsou přitom unikátní fenomén. V podzemí bývalo teplo a zároveň i značné vlhko, a tak oblečení, ve kterém horníci pracovali, bývalo propocené a špinavé. V šatnách se proto pověsilo na řetízek, který se vytáhl nahoru ke stropu. A protože teplý vzduch vždycky stoupá vzhůru, je nahoře největší teplo a oblečení tak stihlo do druhého dne uschnout.
Simulované podzemí má autentickou atmosféru
Do vlastního dolu se sice návštěvníci podívat nemůžou, ale v rámci prohlídky je pro ně připravena plnohodnotná náhrada. „Podívají se do simulovaného podzemí. Máme v areálu uměle vybudovanou štolu jménem Homole, kde je vidět, jak to v tom uhelném dole vypadá. Stavěli ji kdysi sami horníci. A když do ní vstoupíte, máte pocit, že jste někde hluboko pod zemí. Uvidíte tam jak staré způsoby dobývání uhlí, tak třeba i moderní mechanizovaný porub,“ dodává pedagog.
Kromě samotného hornického areálu, se můžete projít i jeho okolím. Třeba Naučnou stezkou Haldy Mayrau. Když se vytěžilo uhlí, šla s ním ven i tak zvaná hlušina, což jsou všechny ostatní horniny, které se nevyužijí. V době těžby z nich vznikaly nevzhledné kopce kamení, ze kterých se kouřilo. „Dneska si to ale příroda vzala zase všechno zpátky. Jsou to tak v podstatě jediné ostrůvky divoké přírody na Kladensku. Příroda si je znovu sama osidluje, a díky tomu tam můžete narazit i na řadu vzácných druhů zvířat a rostlin.“
Co dalšího je ve Vinařicích k vidění, čemu se říká Vinařická horka a kde je krásné koupání v azurově modré vodě, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka