Šárka Formánková

Martin Macík si poprvé sednul do kabiny kamionu ve třinácti letech. Pak jeho otec přivezl domů Liazku, kterou vytáhl z kopřiv. Začali s ní jezdit a zjišťovat, jak funguje.

Johana Spáčilová seděla na koni poprvé v pěti letech. Později se přihlásila do jezdeckého oddílu. Ve Vestci se pak s koňmi naučila další věci. A dnes je trénuje pro film.

Luboš Mudra z Votic na Benešovsku rád jezdí na kole. A město, odkud pochází, opravdu miluje. I proto se rozhodl jeho krásy i okolí představit všem, kdo do Votic zavítají.

Oheň přitahoval Zdeňka Grausama od malička. Když šel pak v Úvalech se školou na exkurzi do kovárny, zjistil, že je možné ho využívat při práci. A zatoužil stát se kovářem.

Středověká architektura Ondřeje Slačálka odjakživa fascinovala. Tvrz Malešov koupil, když mu bylo sedmadvacet let. Patnáct let pak s rodinou a přáteli věnoval její obnově. 

Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Během dospívání vyzkoušela i dálkové plavání. A to ji naprosto okouzlilo. Cítí se při něm nesmírně svobodná.

Kdo chce být šťastný celý život, měl by se stát zahradníkem, říká jedno čínské přísloví. A Roman Kváč, který se stará o zámecký park na Kačině, s tím bezvýhradně souhlasí.

Pozorovat vodu plynoucí v řece zkusil asi každý z nás. Někteří se i odvážili vstoupit do lodi. Ale napadlo by vás, že řeka voní? To o ní říká zkušený vodák Míla Pražák.

Vášní Vladimíra Handlíka jsou historická letadla. Nejprve se jim věnoval jako letecký modelář. Pak začal stavět repliky skutečných letounů. A dnes v nich i létá.

František Roháček se vyučil kuchařem. Pak ho zlákalo barmanství. Nakonec se z něj ale stal mistr v přípravě kávy. Přestože za celý svůj život prošel jen jedním školením.