Ivo Skutchan poznal sílu přátelství při cestování na koloběžkách

K pomoci ostatním ho vedli už rodiče. Rodina se dlouhodobě starala o postižené příbuzné a pro Iva se stala péče o ostatní i snaha pomoci zcela přirozenou součástí života. Naplno tuto svou vlastnost použil, když do České republiky v roce 2022 začali hromadně přicházet uprchlíci z Ukrajiny. Začal se zajímat, kde by mohl pomoci nejvíce a sám se přihlásil do Iniciativy Hlavák. Pro mnoho lidí byl právě Ivo Skutchan prvním kontaktem po výstupu z vlaku.

Mile ho překvapilo, jaká vlna pomoci se tehdy mezi lidmi vytvořila. Lidé na hlavní nádraží sami přicházeli s nabídkou oblečení, jídla nebo léků. Iniciativa Hlavák ho nakonec za oblast Prahy nominovala na ocenění Křesadlo a Ivo Skutchan nakonec za svou dobrovolnickou práci cenu Křesadlo 2023 skutečně získal.

Význam přátelství i pomoci poznal už v mládí

Psal se rok 1971 a se svými spolužáky z kladenského gymnázia vymýšlel, jak společně prožít co nejvíce legrace i zážitků. Dnes jsou koloběžky běžným dopravním prostředkem. Pokud si ale v roce 1971 parta puberťáků zakoupila v hračkářství dětské koloběžky z tehdejší NDR a začala si je upravovat pro svou potřebu, to už začínal být poměrně jiný adrenalin i recese. Koloběžky neměly brzdu, ale to nikomu nevadilo. Jasno bylo po maturitě v roce 1973.

Tehdy se na prázdniny skupina sedmi maturantů společně s Ivem Skutchanem vydala na koloběžkách z Kladna do Košic. Na tyto prázdniny nikdo z nich nezapomněl a jejich přátelství se společným cestováním ještě více utužilo.

Napříč republikou bez brzd

Trasu z Kladna do Košic projeli za dva týdny a objevovali přitom nový svět. V roce 1973 ještě nebyla dálnice a na silnicích byl oproti současnosti minimální provoz. Jejich „koloběžková recese“ budila doslova rozruch. Na skupinu mladých lidí na dětských koloběžkách z projíždějících vozů mávali, troubili a lidé si je zvědavě i s úsměvem prohlíželi. Navazování přátelských kontaktů s lidmi tak bylo velmi jednoduché i přirozené.

Rekordy, které skupinu ještě více sblížily

První cesta z Kladna do Košic byla pro všechny inspirací. Jeden z členů výpravy, Karel Průcha, se ale rozhodl, že na koloběžkách zkusí zajet skutečný rekord. Trasa byla prodloužena až z Aše na slovensko-ukrajinské hranice, na cestu se vydalo už pouze pět vybraných koloběžkářů a čas na cestu byl zkrácen na pouhé čtyři dni.

Ivo Skutchan se další cesty opět zúčastnil. To už nebylo cestování pro radost, ale fyzicky náročný výlet, který si ale přesto všichni užívali. Skupinka začala již pořádání jízd v rekordních časech pod hlavičkou různých organizací a v době hluboké totality, kdy nebylo možné v podstatě vůbec nic, si užívali recesi spojenou s menší dávkou provokace a především hodně legrace.

Skutečné přátelství vzniká společným prožitkem

Oproti dnešní době sociálních sítí i online „přátelství“ Ivo ví, co znamenají společné zážitky. Naučil se také více vnímat své okolí i krásu přírody. Naší zem projel napříč a rozhodně krásy přírody z koloběžky vnímal intenzivněji, než kdyby celou trasu projel v pohodlném autě.

Ivo by rád dnešním mladým lidem poradil, aby telefony občas vypnuli a snažili se se svými přáteli vidět osobně. Na cestách se naučil, co znamená síla přátelství i vzájemné pomoci. Přátelství spolužáků - koloběžkářů trvají od dob jejich koloběžkových rekordů dodnes. Ještě po tolika letech se všichni stýkají, a pokud jim to zdraví dovolí, i dnes si rádi na koloběžkách společně zajezdí. Ovšem už pouze kratší trasy. Ty dlouhé napříč republikou zůstávají v jejich srdcích a zdokumentované na černobílých fotografiích starých alb.