Josef Dvořák říká, že nejlepší publikum je takové, které před vystoupením brebentí

Za Josefem Dvořákem jsme vyrazili k němu na chalupu, kde přes léto tráví každou možnou volnou chvíli. „Když jsem sem přijel vůbec poprvé, netušil jsem, že něco tak hezkého může existovat, a že bych tady eventuálně mohl i bydlet.“

Údolí ticha

Pepa Dvořák má rád takové počasí, kdy lidé tolik nechodí na výlety na nedaleký hrad Kost. Jindy to prý vypadá, že jeho chalupa stojí uprostřed Václavského náměstí. Kolem procházejí na hrad a zpátky velké davy lidí, děti skotačí a je zde velký ruch. A jak Josef říká: „No a přitom se to tady jmenuje Údolí ticha!“ Turisté mají v rukou fotoaparáty a volají: „Pojďte se s námi vyfotit! Pane Dvořáku, haló! Támhle je, já ho vidím.“ Jediná možnost je prý poslechnout a nechat se vyfotit. Prostě se tvářit, že po ničem jiném člověk neprahnul, než se nechat zvěčnit dvacetkrát za odpoledne.

Na chalupě mají Dvořákovi pergolu, přistavenou z boku ke kolně. V jejím čele nechal Pepa dokonce své ženě Jáje vytvořit krytou venkovní kuchyni. Stačí zvednout dřevěný přístřešek vzhůru jako u bistra a je k dispozici veškerá kuchyňská výbava. Jája tak nemusí kvůli každé kávě nebo chlebu běhat do chalupy. Pergola je vyzdobená vodnickými proprietami, obrázky a diplomy. Vedle protéká zahradou malý zurčící potůček, na kterém nechal Pepa osadit dřevěný mlýnek. Ten se roztáčí vodou dopadající seshora. Tak si to totiž pamatuje z dětství na Vysočině, kam jezdil na prázdniny.

Léto s Humoriádou - Josef Dvořák na chalupě|foto:Martin Čuřík

Nejlepší je rušné publikum

Během sezení na zahradě jsme se dozvěděli i to, jak pozná Pepa chladné a vřelé publikum. Když přijede do divadla, kde má hrát, jde hned na jeviště. Jakmile je špehýrka v oponě, tak ji rád před vystoupením využívá a dívá se, kdo dorazil. Úspěch představení odhaduje podle toho, jak se lidé chovají, když je opona zavřená: „Jakmile je v hledišti absolutní ticho, tak to nevěstí nic dobrého.“

Neví, čím to může být, v divákovi se totiž nikdo nevyzná. V naprosté většině případů se ukáže, že tiché publikum na začátku se později drží trochu zpátky. Na potřeby komika je tak zbytečně chladné. A naopak: „Jakmile se tam štěbetá a brebentí, to je první předpoklad, že by to mohlo být dobrý,“ říká Pepa.