KAPAT

Nejprve však samotné sloveso kapat. Znamená padat, řinout se, stékat po kapkách, přičemž slovo kapka slovník definuje jako "malé soudružné množství tekutiny; krůpěj". Do blízkého příbuzenstva slovesa kapat a přídavného jména kapka patří slova kapátko, kapalina, kapání, kapavka, okap, citoslovce kap a také příslovce kapánek, kapku, kapínek a kapíček, která všechna znamenají trošku, malinko a poněkud. O původu slovesa kapat se toho z knih moc nedozvíme. Soudí se, že toto všeslovanské sloveso vzniklo onomatopoicky neboli zvukomalebně. Má vyjadřovat zvuk kapající vody. Ostatně i v neslovanských jazycích se tento význam vyjadřuje podobnými slovy. Německé schwappen znamená vyšplíchnout z nádoby a švédské skvalpa má význam kapat.

Ale slíbil jsem výrazy a úsloví, která s kapáním neboli stékáním po kapkách nemají na první pohled nic společného. Nejen na první pohled. Když někdo zkape, když někdo na něco kápne, ale ani když někdo kápne božskou, nejde tu o žádné tekutiny, o žádné kapání. Aspoň to píše Václav Machek ve svém slovníku. Podle něj mělo sloveso kapat dva významy, a ten druhý, dnes neznámý, byl "někam jít". Etymolog podotýká, že kapat jako jít se používalo v "nevlídné, hrubé řeči". Prý se ve staré češtině říkalo: "Kap po svých," nebo "kam dóm", tedy jdi po svých a jdi domů. Takže už není nepochopitelné, že místo eufemistického slovesa odejít ve významu zemřít se použilo hrubé zkapat. A že kápnout na něco znamenalo přijít na něco. Přijít.

Když však řekneme, že někdo kápnul božskou, nemá to - zase podle Václava Machka - nic společného ani s kapáním kapalin, ani s kapáním jako odcházením do záhrobí či s přicházením na nějaké řešení. Toto synonymum pro přiznání, pro vyslovení pravdy, prý vzniklo zkomolením německého kappen, které v argotu, tedy v jazyce zločinců, znamenalo přiznat se.