Když vyrobíme čokoládu z oslího nebo velbloudího mléka, dostane úplně jinou chuť, říká Lada Bartošová
Lada Bartošová se narodila v Kutné Hoře a už jako malá věděla, že se jednomu místu říká Lidka. Jenom netušila proč. Když pak na vysoké škole psala disertační práci, náhodou zjistila, že budova Státního okresního archivu v Kutné Hoře je bývalá věhlasná čokoládovna. A přišlo jí smutné, že to dnes už skoro nikdo neví. Založila proto Muzeum čokolády, které slavnou historii místa připomíná. A pak čokoládu jménem Lidka začala znovu vyrábět.
Továrna na čokoládu byla v Kutné Hoře otevřena v roce 1918. Její provoz se rychle rozrostl. Svého času měla na pět set zaměstnanců. A už tehdy sbírala čokoláda Lidka jedno ocenění za druhým. „Kutnohorská čokoládovna měla neuvěřitelně široké portfolio, vyráběli víc než pět tisíc druhů bonbónů. Třeba jenom karamelek bylo 250 různých variací. Moc se to neví, ale Československo bylo za první republiky čokoládovou velmocí,“ připomíná Lada Bartošová.
V roce 1948 potkal čokoládovnu stejný osud jako všechny továrny. Byla znárodněna. Výroba se začala výrazně omezovat, až se nakonec zastavila úplně. Čokoláda Lidka ale svým způsobem pokračovala dál. Část výroby přešla do Orionky v pražských Modřanech, žvýkací dražé do nedaleké Velimi a většina čokoládové produkce skončila v Dianě v Děčíně.
„Jenomže nikdo neměl ty původní receptury. Sice nutili některé bývalé zaměstnance kutnohorské čokoládovny, aby se přestěhovali do Prahy a zaváděli tu výrobu tak, jak si ji pamatovali. Snažili se co nejvíc přiblížit, ale úplně stoprocentně to nešlo, protože neměli stejné kakaové boby, ani stejnou technologii. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž,“ usmívá se čokolatiérka.
O Lidku si řekli návštěvníci
Lada Bartošová založila v Kutné Hoře v roce 2016 Muzeum čokolády, aby slavnou místní čokoládovnu lidem připomněla. „Pak za námi ale začali chodit návštěvníci muzea a ptali se, kdy tu Lidku začneme vyrábět. To jsme samozřejmě původně vůbec v plánu neměli. Ale pak jsme si s manželem řekli, že to zkusíme.“ Doma v kuchyni začali experimentovat s kakaovými boby. A pak se jim dokonce podařilo získat zpátky ochrannou známku Lidka. „A pak už to prostě nešlo zastavit,“ směje se Lada Bartošová. Dva a půl roku po založení muzea se čokoláda začala vyrábět.
Dneska dělají kolem 24 druhů čokolád, od bílé přes mléčnou až po hořkou. Zaměřují se ale především na tmavé čokolády. Kromě toho používají při výrobě i netradiční mléka, například oslí nebo velbloudí. „Tyhle tabulky chutnají hrozně dobře. Ale pravdou je, že ta výsledná chuť je úplně jiná, než u tradiční čokolády,“ vysvětluje Lada Bartošová.
Příchutí čokolád mají opravdu na výběr. Se zeleným čajem, s tóny alkoholu nebo s ovocnými tóny. „Nepřidáváme do ní ale to ovoce samotné. Snažíme se zvýraznit přirozené chutě z jednotlivých oblastí, odkud ty kakaové boby pocházejí.“ A občas se objeví i limitované edice nebo sezónní záležitosti. „Například na Vánoce připravujeme čokolády s příchutí perníku nebo pomerančové kůry.“
Co je při výrobě čokolády nejsložitější, co všechno se u čokolády hodnotí na mezinárodních soutěžích a čím jsou obaly kutnohorské čokolády Lidka originální, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
