Ke zrušení roboty došlo až po několika selských vzpourách
Ke zrušení roboty došlo až po několika selských vzpourách
Víte, co je to robota? Je to práce na panském. Někteří lidé museli část svého času a sil věnovat práci na majetku nebo pozemcích šlechty.
Zákon to ukládal zejména vesničanům, baráčníkům, podruhům ale i statkářům a chalupníkům, tedy souhrnně řečeno nevolníkům. Povinnost roboty ležela na gruntě, nikoli na lidech, bylo tedy jedno, kdo práci zastal. Obvykle čeledín nebo děvečka. Mohlo se jednat o pletí, orání, setí a sklizeň pole, ale i jiné činnosti.
Před třicetiletou válkou se robotovalo nanejvýš 20 dní v roce, ale po roce 1620 se rozrostl majetek vrchnosti a ubylo pracovní síly, tedy mužů, kteří zahynuli ve válce. Pracovalo se od rozbřesku do soumraku, což v létě často znamenalo pracovat déle než 16 hodin denně.
V průběhu 17. a 18. století došlo kvůli tomu k několika selským vzpourám, které vedly tehdejší panovníky Marii Terezii a následně Josefa II. nejdřív k omezení roboty, a pak úplnému zrušení nevolnictví v roce 1781. Od té doby můžeme na několika místech naší země najít památníky zrušení roboty nebo poddanství. Například v Nové Vsi u Světlé nad Sázavou, u města Písku, v Průhonicích u Prahy nebo v Nové Vsi u Teplic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
