KREJCAR
Včera jsem tu načal téma původu slov souvisejících dnešním jazykem řečeno s platební neschopností. Probral jsem slova vindra, flok a grešle a na dnešek mi zbyly výrazy krejcar, haléř, švorc a plonk.
Když se řekne, že by si někdo nechal pro krejcar, eventuálně grejcar, vrtat koleno, chce se říct, že ta osoba je tak lakomá, že by byla ochotná podstoupit velkou fyzickou bolest za nepatrný peníz. Krejcar je dnes, stejně jako vindra, flok a grešle, symbolem malé hodnoty. Původně to však také byla skutečná mince a byly doby, kdy to ani nebyla mince nějak zvlášť málo hodnotná. Jménem krejcar, tedy tenkrát cruzaer či cruzigeri, se začalo říkat stříbrné minci, která se od 13. století razila v Meranu, což je dnes v Itálii, tenkrát však tohle území patřilo do Tyrolska, a tak úplně původně se tomuto penízi říkalo tirolinus. Později však převládla pojmenování vycházející z toho, že mince měla na svém reliéfu kříž, latinsky crux, německy Kreuz. Takže se těm mincím začalo říkat německy Kreuzer, česky krejcar, slovensky grajciar a třeba maďarsky krajcsár. Symbolem něčeho málo hodnotného, krejcárkového, se krejcar stal v Čechách v druhé polovině 19. století, kdy si lidé tyto drobné mince začali schovávat, a stát byl proto nucen znovu a znovu vydávat papírové šesti- a desetikrejcarové poukázky, které byly vnímány jako skoro nehodnotné.
Na rozdíl od krejcaru, který u nás přestal platit roku 1870, haléř je součástí naší měny dosud. A i tato mince, tedy přesněji mince tohoto jména, existuje už od 13. století. Tehdy se začala razit drobná stříbrná mince ve švábském městě Hallu, a ta mince podle místa své ražby dostala jméno Haller, tedy halský. Do češtiny přechází pojmenování haléř v první polovině 14. století, tímto jménem byl nazván dosavadní parvus, což latinsky znamená malý. Haléř pak u nás figuroval do roku 1619, pak měl skoro tři sta let dlouhou přestávku a znovu se objevil v roce 1892 jako stý díl rakousko-uherské koruny. V československém i českém státě jsme si pak haléř ponechali. Ostatně například Maďaři také. Ti mu ovšem říkají fillér.
Slova švorc a plonk, která nám ještě zbývají, abychom vyčerpali naše téma, na rozdíl od slov vindra, flok, grešle, krejcar a haléř nepocházejí od pojmenování mincí. To první je z argotu, tedy z mluvy zlodějů a jiných zločinců, v tomto případě německých. Ti, když řekli, že jsou schwarz, nemysleli tím, že mají černou barvu, jak zní oficiální význam německého schwarz, ale že nemají peníze. Což jsme od nich přejali nejen v pozměněně německém znění švorc, ale v i přeložené podobě být černý. Pozoruhodné jistě je, že spojení být plonk sice znamená totéž co být švorc, tedy černý, ale plonk původně znamená bílý. Výraz plonk jsme přejali také z němčiny, kde hovorové blank sein znamená být bez peněz, přičemž blank je německy holý, ale také čirý a lesklý. Německé slovo pak pochází z francouzštiny, kde blanc je nejen lesklý, ale také bílý. Takže když jsme bez peněz můžeme, být černí a také bílí.
Vysílá se v pátek 7.2.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.