Luxus

Kromě toho, že jsou si jmenovaná slova podobná zvukem i psanou podobou, spojuje je bezpochyby i to, že všechna pocházejí z latiny. Slovo luxus mělo v latině poněkud širší význam, než jaký má v dnešní češtině, kam se dostalo prostřednictvím němčiny. V jazyce starých Římanů byl luxus nejen přepych, nádhera a bohatost jako u nás, ale také rozmařilost, marnotratnost, hýřivost, uvolněnost. A právě tyto významy, které v češtině nejsou, byly prvotní. Latinské podstatné jméno luxus totiž vzniklo z přídavného jména luxus ve významu uvolněný, které je od slovesa luere, uvolnit. Přídavné jméno luxus ve významu uvolněný pak dalo vzniknout i medicínskému termínu luxace, kterým označujeme vykloubení třeba ramene nebo vymknutí kotníku. Luxování jako vysávání však s luxusem ani s vykloubením nemá nic společného. Na počátku tohoto cizího slova, které však existuje jen v češtině, je latinský výraz lux, světlo. Ten použila do svého názvu firma Elektrolux, vyrábějící jako první vysavače. Název firmy byl na jejích výrobcích, kterým se tedy začalo také říkat elektroluxy a zkráceně pak luxy. A práce s luxem byla pak pojmenována jako luxování. Podobně ostatně vznikla i jiná slova. Z názvu firmy Xerox, který je z řeckého xeros, suchý, protože tu jde o takzvaný suchý tisk, například vzniklo sloveso xeroxovat ve významu kopírovat, rozmnožovat písemnosti.

Michal Novotný

Ale zpět k luxům. Z latinského lux, ve významu světlo, je i naše lucerna a do příbuzenstva přes společné indoevropské kořeny patří i všeslovanské luna a naše louč. Pokud jde o Josefa Luxe, jeho příjmení nepatří ani do příbuzenstva přepychu, ani do příbuzenstva světla. Podle knížky Dobravy Moldanové Naše příjmení, která právě teď vyšla v rozšířeném vydání, toto příjmení vzniklo buď z křestního jména Lukas, což je latinská varianta našeho Lukáš, nebo z německého Luchs, což je pojmenování rysa, té kočkovité šelmy. Tolik o výrazech luxus, luxace, luxovat a příjmení Lux.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.