Mecenáš
Včera jsem tu mluvil o původu přídavného jména lukulský, které používáme ve slovních spojeních lukulské hody a lukulská hostina, když chceme říct, že ty hody a hostiny jsou bohaté, přepychové, nákladné. Řekl jsem, že slovo lukulský patří k těm, která vznikla ze jmen existujících, historických osob, v tomto případě šlo o římského vojevůdce a boháče Lucia Licinia Luculla, který žil v Caesarově době a jehož hostiny byly pověstné svou nákladností.
Vracím se k Lucullovi i dnes, protože jsem včera už neměl čas sdělit, že Lucullus byl významný nejen svým bojováním proti Peršanům a svým životem v přepychu. Další jeho činnost, totiž zahradničení, není ani zdaleka tak dobře známá, ale já bych řekl, že je asi vůbec nejvýznamnější ze všeho, co Lucius Licinus Lucullus udělal. Přinesl nám totiž jedno z nejchutnějších ovocí, které Evropa zná, totiž třešně. Ano, za třešně vděčíme římskému vojevůdci, boháči a zahradníkovi Lucullovi. On je objevil v pontském, tedy maloasijském městě Kerasus a začal je pěstovat ve svých zahradách. Z nich se to ovoce rozšířilo po celé Evropě. Třešně v našich krajích nebyly vždycky, jde o původem asijské ovoce. A ani jeho pojmenování není české. Naši předkové si do podoby třešeň změnili praslovanské čeršňa, které vzniklo z latinského cerasus, což je z řeckého kérasos. V našem třešeň je tedy hodně skrytě obsaženo jméno maloasijského města Kerasus, kde třešně objevil římský vojevůdce a svými lukulskými hostinami pověstný boháč Lucullus.
Kromě třešní mám ještě dva důvody, proč se vrátit ke včerejší rubrice Slova. Ten první se jmenuje tusculum a ten druhý mecenáš. Říkal jsem včera, že příslušníci římské elity, mezi nimi i Lucullus, měli své vily v městečku jménem Tusculum. Především díky Cicerovi, který zde v ústraní napsal své Tusculské hovory, se slovo tuskulum, s malým t, stalo obecným pojmenováním pro zátiší, pro klidné místo; jde sice o výraz knižní, ale občas se objeví i v současných novinách.
Pojmenování mecenáš je naopak dost běžné. Je všeobecně známo, že slovem mecenáš označujeme toho, kdo finančně podporuje umění. Slovo mecenáš také souvisí s Tusculem. Kromě Luculla a Cicera zde měl svou vilu i boháč Gaius Cilnius Maecenas, původním povoláním poradce císaře Augusta. Stejně jako jeho tusculský soused Lucullus i Maecenas pořádal nákladné hostiny. Sám člověk s literárními sklony na tyto hostiny zval básníky, v první řadě svého přítele Vergilia, který pak přivedl Horatia a Tibulla. Maecenas své literární přátele nejen krmil a napájel, dával jim i bohaté peněžní dary, které jim umožnily tvořit bez starostí o existenci. Proto se jeho jméno stalo v evropských jazycích obecným pojmenováním pro podporovatele umění, kterým my dnes ale častěji říkáme sponzoři.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
