Helena|Preji spokojeny novy den. Po pravde receno, jsem rada ze uz jsem v duchodu a nemusim uz zadne pracovni vztahy resit. Ja pracovala jak v ceskem, tak anglickem prostredi. Udelala jsem si tu zkusenost, ze lide v ceskem prostredi byli velmi pratelsti, v podstate vladlo kamaradstvi, ktere nekdy ale prekazelo v tom, aby se clovek mohl plne soustredit jenom na praci. V anglickem prostredi vladla profesionalita, to znamena, ze kazdy jen pracoval a prohodil par spolecenskych slov v mistnosti, kam si chodili pro kafe. Nikdo si vetsinou netroufnul zacit nejaky pratelsky vztah, az na vyjimky, kdy z toho pak vzniknul blizsi vztah. Podle meho tyhle rozdily, ktere jsem zazila ja, netvrdim, ze je to pravidlo, rozhoduji pak o tom, jak se k sobe lidi chovaji na pracovisti. Je to opravdu jak to rikala jedna pani, ktera dnes volala - zalezi na lidech, na tom, jaci jsou, jakou maji povahu. Ja jsem taky nemela nikdy zadne problemy ani s kolegy, ani s nadrizenymi, i kdyz, kdybych byla treba jina, tak by byvaly mohly byt. Ale me to nikdy nestalo za to, delat si uz takhle pomerne tezkou praci jeste tezsi, tak jsem asi spis vydrzela a snesla veci, ktere bych mozna nemusela, ale proste me nebavilo mit z prace peklo, tak jsem radeji, pokud to slo, ustoupila a myslela si svoje a praci delala tak jak jsem nejlip umela a mohla. Je to opravdu jako kazde jine vztahy, kterymi v zivote prochazime. Nekdy je lepsi odejit, kdyz to jde, a mit klidnou hlavu, ono se vzdycky neco jineho eventuelne najde, to byla alespon moje zkusenost.
Jana|Zdravím všechny linkaře, vám, p. Macoune, děkuji za užitečné téma. Pracovala jsem na dvou pracovištích, osvědčilo se mi to, že jsem si s nadřízenými netykala. Držela jsem si odstup a vyplatilo se mi to. Také žádné pomluvy nebo klepy pro dobré vztahy na pracovišti jsou ku prospěchu. Se zájmem poslouchá Jana
Dana|Moje zkušenost je z vedoucí pozice. Měla jsem pod sebou v účtárně i 12 žen. To znamenalo být naprosto spravedlivá, nikoho neupřednostňovat, vyžadovat od všech odpovědný přístup a samozřejmě vždy být jim k dispozici při nějakém problému. A vždycky stížnost řešit s nimi a zastat se jich navenek. Dnes v důchodu spolu jezdíme na výlety.
frantisek svaricek| DOBRÝ VEČER P.MACOUN A POSL.N.L.V ŽIVOTĚ JSEM POSTOUPIL OBA POSTY,JAK PODŘÍZENÝ,TAK NADŘÍZENÝ.NA VOJNĚ JAKO PODŘÍZENÝ VOJÁK JSEM NEMĚL RÁD ROZKAZ LEHNOUT SI DO BLÁTA NEBO KALUŽE,NAKONEC JSEM UPOSLECHL ROZKAZU A BYL KLID.V PRÁCI JAKO PODŘÍZENÝ JSEM UPOSLECHL VŠECH PŘÁNI NAŠÍCH VEDOUCÍCH.V SOUČASTNOSTI JAKO MAJITÉL FIRMY NEDÁVÁM SVOJIM PODŘÍZENÝM ŽÁDNÉ NESMYSLNÉ POŽADAVKY,HLEDIM HLAVNĚ NA BEZPEČNOST PRÁCE,NĚKDY MUSIM UKÁZAT LIDEM JAK NA NĚKTEROU .PRÁCI JÍT,NO A TÍM SI ZÍSKÁVÁM RESPEKT.ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Bedřich |Dobrý večer když jsem pracoval v Praze zaměstnanci se ptali. Kolik mám na hodinu. Takové věci se neříkeji. Kolik mám na hodinu takové věci se neříkeji protože ten má více a ten méně dobrou noc
.
Jana Jirkov|já se se snažím vždy o přátelskost, férovost a lojaálnost a to jak k zaměstnanců, tak i k šéfům.
maruškaD|Já považuji za mínus tykat si s nadřízeným.maruškaD
franz|pokud se objevilo něco, co mi tzv nesedlo, našel jsem si jiné místo, samozřejmě že vždy v oboru, slušně jsem se rozloučil a šel o dům dál, nikdy jsem nesdělil pravý důvod, proč také, každý ať si vaří dle svého receptu o kterém je přesvědčený, že je to ten nejlepší, bylo zajímavé, že jsem si vždy finančně polepšil, výhrou pro mne byl rok 1989, živnostenský list a bylo vymalováno, endlich jsem si byl svým pánem a to trvá prakticky stále, maximální spokojenost, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, holt slova mého pana otce mi stále v uších zní, kdo umí, ten umí...............
Petra z Pardubic |Dobrý večer, já se snažím vycházet s kolegy v práci v klidu. Se šéfovou taktéž. Občas to nejde, ale většinou ano.
S pozdravem Petra z Pardubic
Bohumír, na nože proč !| Zdravím přátelé, pracoval jsem v době, kdy moji nadřízení byli odborníci. Doslova machři a svému oboru rozuměli. Před důchodem jsem pracoval ve stav. firmě, v kamenné zdi se měl udělat otvor na širší dveře. tam z toho byl vedoucí zmaten, ale starší zkušený zedník který prošel vším možným říká nadřízenému: nic se netrap, neboj já vím jak na to! Vedoucí jsem rád Míro, to mi spad kámen ze srdce, pro mě to fakt byl oříšek. Tak to chodí po stavbách, když mají lidé v sobě pokoru, zasmějí se problému. A ti další se učí podle nich, žádné hádky a já jsem rád, že jsem potkal takové lidi.
