Nejslavnějším dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichela je poutní kostel na Zelené hoře. Tvořit začal kvůli tělesné vadě
Architekt, který je považován za jednoho z géniů vrcholného baroka, se narodil roku 1677 v Praze české matce a italskému otci. Pro vrozenou tělesnou vadu však nemohl převzít jeho uznávanou kamenickou dílnu a začal se věnovat malířství a následně architektuře.
Na sklonku 17. století se vydal na zkušenou do Itálie a v Římě mu učarovalo dílo Francesca Borominiho. Jeho extravagantní až bizarní styl intelektuálně zdatného Santiniho nadchl a rozhodl se jej následovat. Po návratu do Prahy začal roku 1700 samostatně tvořit. Jeho první zakázkou byla přestavba kláštera na Zbraslavi.
Nejslavnějším dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichela je poutní kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, ovšem stopy Santiniho tvorby najdeme i na mnoha jiných místech Česka. Jsou to nejen sakrální stavby jako třeba klášter v Plasích, ale také hospodářské komplexy, paláce, hostince a zámky. Například Karlova Koruna.
V závěru svého života pracoval na osmi velkých stavbách současně, není tedy divu, že náčrty svých staveb maloval i při cestě v kočáře. Jan Blažej Santini-Aichel zemřel předčasně 7. prosince roku 1723.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
