Honza Macoun

Kolikrát jste se v noci převalovali v posteli a hledalisprávný způsob, jak rychle usnout? Co je váš zaručený lék na spaní – teplé mléko, bylinkový čaj, nebo čtení knihy?

Jak moc jste nároční na pořádek doma? Jste ti, kdo si pečlivě hlídají každý prachový chomáč a uhlazují každý povrch? Nebo patříte k těm, kteří nechávají vše trochu být?

Kolikrát jste už slyšeli nebo sami řekli: „Já ti to pohlídám,“ „Neboj se, všechno bude v pořádku,“ nebo „Postarám se o to místo tebe“?

Jak jste oznámili, že čekáte miminko? Bylo to překvapení, radost, nebo i starost? Sdíleli jste to hned s rodinou a přáteli, nebo jste si to nechávali chvíli jen pro sebe?

Kdy jste naposledy řekli lež? Proč vlastně lžeme? Přijdete si občas jako mistr ve skrývání pravdy, nebo vás spíš tíží, že nejste upřímní k sobě i ostatním?

Dáváte někdy něco navíc, protože to od vás někdo očekává? Připadá vám rozdíl mezi úplatkem a dárkem jasný, nebo je to spíš šedá zóna, která se snadno překračuje?

Vzpomínáte si na chvíle, kdy jste seděli u táborového ohně? Jak plameny tiše praskaly, zatímco noc byla plná hvězd a okolní ticho jen podtrhovalo magickou atmosféru?

Kolikrát jste slyšeli o „zaručeně fungující dietě“? Kolik jich bylo, které slibovaly rychlé výsledky bez námahy, a přesto se ukázaly jako mýty nebo krátkodobé „zázraky“? 

Kdo z vás rád jezdí vlakem? Jaké vzpomínky se vám vybaví, když slyšíte hukot kol po kolejích nebo vidíte dým parní lokomotivy? 

Co pro vás znamená „můj Bůh“? Je to konkrétní postava, duchovní síla, nebo spíš vnitřní pocit a přesvědčení?