Vepřové kotlety patří u nás mezi velmi oblíbené kusy masa. Udělejte si je tentokrát zapečené s rýží

Vepřové maso patří v zemích českých i moravských k tomu nejoblíbenějšímu. Na rovinu si musíme přiznat, že ale nepatří k těm nejzdravějším. Pokud ale zvolíte libovější varianty, není třeba mít výčitky. Právě kotleta je hned po panence považovaná za nejkvalitnější část.

Až na tukový okraj je maso vepřové kotlety libové, často se připravuje s kostí a řadí se rozhodně mezi kvalitnější maso.

Ingredience
  • 4 vepřové kotlety
  • 1 větší červená paprika
  • 300 g vařené nebo dušené rýže
  • 80 g strouhaného sýra
  • 1 žloutek
  • 50 ml smetany 12 %
  • sůl
  • pepř
  • olej

Můžete ji upravit pečením, grilováním, dušením i smažením.

Část světové populace díky svému náboženství nejí vepřové maso. Z toho vyplývá, že zbude více pro nás, kteří si ho dopřejí velmi rádi. U nás je vepřové maso velice oblíbené.

Vepřová kotleta je chuťově výborné, přitom relativně levné maso. Zatímco k večeři, kterou připravujete v týdnu, člověk hledá inspiraci v receptech, které jsou co nejrychlejší, u víkendového oběda si rád pochutná.

Postup:
Kotlety naklepeme a na okrajích mírně nařízneme. Osolíme je, opepříme a zprudka po obou stranách opečeme na polovině oleje. Pak je rozložíme do pekáčku.
V pánvi nahřejeme zbylý olej, přidáme na plátky nakrájenou papriku, osolíme, opepříme a zalijeme bílým vínem. Přisypeme vařenou rýži, promícháme a prohřejeme.
Strouhaný sýr smícháme se žloutkem a smetanou. Rýži s paprikou rozdělíme na kotlety a překryjeme sýrovou směsí.
Vložíme do vyhřáté trouby a zapečeme při 220 °C dozlatova. Podáváme se zeleninovým salátem.

Tak, dobrou chuť!

autor: KAB

Mohlo by vás zajímat

Nejnovější recepty

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.