Nejvýše postavený hrad v Česku najdete na Šumavě. Vítkův Hrádek nabízí úchvatné výhledy
Česky Vítkův Kámen nebo Vítkův Hrádek. Německy Wittigstein nebo Wittighausen. Všechny tyto názvy označují jednu a tu samou impozantní zříceninu, která se tyčí nad šumavskou vsí Svatý Tomáš, na dohled od rakouské hranice. Pohraniční hrad postavili ve středověku legendární Vítkovci v nadmořské výšce tisíc třicet pět metrů. Po nich už u nás nikdo výš hrad nepostavil, a tak status nejvýše položené pevnosti v Česku drží Vítkův Hrádek dodnes.
Do českých dějin se Vítkův Hrádek zapsal hlavně na sklonku 14. století, kdy na něm vzbouřená šlechta krátce věznila krále Václava IV. Dnes tuto událost připomíná panovníkova figurína, sedící za stolem a smutně hledící k východu v jedné z mála dochovaných hradních místností.
V 18. století Vítkův Hrádek vyhořel, přesto torzo, které z hradu zbylo, působí dodnes mohutným dojmem. Sto let po požáru nechali tehdejší majitelé hradu Schwarzenbergové chátrající zříceninu opravit a vybudovali na ní vyhlídku pro turisty. Za minulého režimu se Vítkův Hrádek ocitl v nepřístupném pohraničním pásmu a armáda si z něj udělala pozorovatelnu. Turisté se na hrad mohli znovu vrátit až v devadesátých letech minulého století.
V současnosti je zřícenina vzorně udržovaná. Kromě jiného má vybudovanou novou vyhlídkovou plošinu, ze které jsou za dobrého počasí vidět i Alpy. Otevřená bývá po celý rok a často se na ní konají různé kulturní a zážitkové akce.
Ale pozor, prohlídku hradu byste měli stihnout pokud možno za světla. Stará pověst totiž praví, že po setmění se za příšerného kvílení na Vítkově Hrádku zjevuje bezhlavý muž. Za života byl knězem, ovšem svedl ženu, a byl proto sťat. Teď musí ve zřícenině tisíc let sloužit mše, než dojde pokoje.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
