Herecké ambice jsem neměl, já se styděl i recitovat, říká frontman Yo Yo Bandu Richard Tesařík
Vloni oslavil osmdesátiny a kapela Yo Yo Band, kterou spoluzakládal, rovnou padesátku. Hity jako Karviná, Rybitví, Jedem do Afriky či Kladno dál dělá radost fanouškům.
„Rybitví musíme zahrát vždycky, teprve potom můžeme slézt z pódia. Ale jsem za to rád. Kdo to má,“ říká s úsměvem Richard Tesařík. Oslavy po zdravotních problémech dohání letos.
Skupinu zakládal se svým bratrem Vladimírem. „Kapela vznikla v Zelený ulici u piana. Byl tam ještě i Ondra Hejma a Julius Novotný-Kuzma junior. To byla první várka Yo Yo Bandu. Pak si Hejma založil Žlutýho psa, tak jsme nabrali nové členy.“
Na úspěch si museli nějaký pátek počkat. „Chtěli jsme mít kapelu a hrát. Vystupovali jsme v klubech, ale nebyli jsme mainstream. V roce 1993 to konečně bouchlo. Už jsem nebyl nejmladší a je fakt, že kdybych byl slavný ve dvaceti, tak bůh ví, jak by to dopadlo. Takhle už jsme byli zodpovědnější a vyklidněnější,“ usmívá se zpěvák.
Hlavní roli jsem nikdy neměl
Richard Tesařík účinkoval v několika muzikálech. „Muzikály se mi líbily. Tam se hraje, zpívá a tancuje, to jsem se musel doučit. Ale když už je člověk starší, má leccos okoukaný.“ Říká, že všechny role ho bavily. „Nikdy jsem neměl hlavní roli, na to jsem byl už starej, bylo mi 55 let, ale vždycky to bylo něčím zábavné. A mě baví, když to lidi baví.“
Přičichnul i k filmové branži. Poprvé se objevil v miniaturní roli Rusa Borise v Pelíškách režiséra Jana Hřebejka. Později mu stejný tvůrce nabídl o něco větší roli kapitána odboje ve snímku Musíme si pomáhat. „Herecký ambice jsem neměl, já se styděl ve škole i recitovat. Nesnášel jsem ten falešnej patos.“
Richard Tesařík se narodil v rodině generála, který za druhé světové války bojoval jako tankista. „Vládl nám pevnou rukou a naštěstí nebyl moc často doma. Jinak by ze mě byl asi doktor a nebavilo by mě to. Asi jak byl v tý válce, chtěl doma doktory. A to ani nevěděl, že brácha měl léčitelské schopnosti. Ale to se už nedozvěděl. Brácha na to přišel pozdě a otec mezitím zemřel.“ V roce 2003 nečekaně odešel i Vladimír po pádu z kola.
Nadšený kuchař
Zpěvákovou vášní je také vaření. Povečeřely u něj takové kuchařské osobnosti jako Jan Punčochář nebo Ivan Vodochodský. Zdeňka Pohlreicha naučil jíst pečenáče. „Rád vařím italskou i francouzskou kuchyni, vždycky si to udělám trochu po svým. I naši českou dělám rád. Od všeho něco. Hlavní je, aby jídlo mělo šmrnc.“
Jaká kuchyně mu chutná nejvíc a jaký má neotřelý, až otřesný, kulinářský zážitek? Jak vlastně vznikl název YO YO Band? Jak vzpomíná na bratra a jeho léčitelské schopnosti? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
