Dalekohled s sebou a hurá za ptáky do ráje. U Žabakoru můžete potkat jeřáby i volavky
Na severní hranici Středočeského kraje, na Mladoboleslavsku, se rozprostírá největší rybník v Českém ráji. Jmenuje se Žabakor a leží mezi vesnicemi Březina, Doubrava a Žďár u Mnichova Hradiště. Rybník Žabakor vznikl v 16. století za účelem chovu ryb. Žabakor je také název přírodní rezervace s ornitologickou pozorovatelnou.
Tuto přírodní rezervaci tvoří rybníky Žabakor, Oběšenec a přilehlé mokřady. Rezervace je hnízdištěm mnoha druhů vodních ptáků. Žabakoru dal jméno žabí zpěv, to se asi nabízelo. A Oběšenec? Ten získal název díky jedné smutné události, prý se v jeho blízkosti kdysi oběsil člověk v oku nalíčeném na jelena. Informaci vypátrali pánové z mladoboleslavského a mnichovohradišťského muzea, za což jim děkuji.
Dalekohled s sebou
S ornitologem Jakubem Hlaváčkem stojíme v ptačí pozorovatelně na břehu Žabakoru. Pokud se sem vypravíte, určitě si nezapomeňte přibalit nějaký větší dalekohled, jako my, protože ptáci, třeba kachny a potápky, plují spíš na druhé straně rybníka.
Pokud byste chtěli vidět ještě víc, vydejte se po asfaltce pro pěší a cyklisty, která podél Žabakoru vede směrem k Oběšenci. Okolo cesty se vyskytuje kombinace různých druhů biotopů – jsou tu pole, louky, mokřady, staré ovocné stromy – a to všechno je přímo magnetem pro ptáky.
Možná budete mít štěstí a uvidíte velikého jeřába popelavého s červenou čepičkou, který se ozývá typickým hlasitým troubením. V přírodní rezervaci Žabakor hnízdí možná až v počtu tří párů. Jeřáb je prý symbolem štěstí. Za ním se sem rozhodně vyplatí vyrazit.
Vidět můžete další krásné vodní ptáky, volavku bílou, volavku popelavou…, v pozorovatelně je cedule, kde jsou všichni ptáci namalovaní, tak budete vědět, koho hledat.
V okolí Žabakoru je nádherná příroda, spousta míst, která lze navštívit, prostě Český ráj.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
