Vybudováním moderního divadla splníme dluh Masarykovi, říká ředitel Národního divadla Jan Burian

Národní divadlo vede už 13 let, ačkoli jeho jmenování předcházely peripetie. „Tak nešel jsem tam s tím, že skončím za dva nebo čtyři roky. A doufám, že to je i příklad pro mého budoucího nástupce. Protože za čtyři roky v tak velké instituci nic moc pořádně neuděláte. Plánuju dovršit 15 let. Za tu dobu se stihnou nějaké věci jak z hlediska investic, tak i z hlediska proměny divadla v uměleckém slova smyslu.“

Rekonstrukce Nové scény

Jedna velká investice ho v brzké době čeká. „Mám z toho velkou radost a považuju to za skvělou věc také proto, že my při dodržení všech podmínek památkové ochrany úplně přebudujeme divadelní sál na opravdu moderní multifunkční divadlo, kde se bude díky vyspělým technologiím proměňovat i uspořádání hlediště a jeviště. Vlastně splníme původní sen pana profesora Svobody a pana architekta Pragera, kteří neměli k dispozici technologie, které máme dnes.“

Nová scéna s ikonickými obřími sedačkami byla víceméně určena pro Laternu magiku. „Ta je pro běžný divadelní pestrý provoz nevhodná akusticky i z hlediska prostoru. Vznikne tam proto úplně nové divadlo, které bude sloužit také činohře. Jeden z velkých problémů Národního divadla je, že nemá vhodnou činoherní scénu. Ta zbylá divadla jsou víceméně operní nebo se tam hrají velké výpravné klasické kusy. A Národní divadlo nemůže nehrát soudobý repertoár, ať už ten zábavný nebo ten náročnější,“ vysvětluje Jan Burian.

Z historie českého divadla je známo, že už v roce 1916 byla velká debata divadelníků o tom, že Národní divadlo potřebuje novou divadelní budovu, pokud možno činoherní. „Tomáš Garrigue Masaryk jako první prezident po roce 1918 vytvořil speciální fond pro výstavbu další budovy Národního divadla. Takže nám se podaří splatit nějaký dluh, když to řeknu trošku pyšně.“

Alex Mynářová a Jan Burian|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Z vyučování mám radost

Jan Burian je také zkušený divadelník. Na kontě má na 120 inscenací a v omezeném rozsahu dodnes učí na dvou vysokých školách. „To mě hodně baví a těším se, že se vrátím k nějakému praktickému divadlu a budu ve svetru zkoušet s herci třeba nějakou komedii,“ nastiňuje své plány po odchodu z funkce generálního ředitele Národního divadla.

Na katedře činoherního divadla se studentům snaží kromě běžných předmětů vštípit, že divadlo je spolupráce, dialog, tolerance a kázeň. „Dobré divadlo vytvoříte jenom tehdy, když věříte svým kolegům, že chtějí totéž, když se vzájemně inspirujete, když společně během těch zkoušek hledáte, když jste k sobě otevření.“

Na škole díky shodě historických okolností učí od roku 1990. Kdo patří mezi jeho první slavné žáky? Chodí do divadla i ke konkurenci? Čím je zachovaná kvalita herců a her a čím si vysvětluje tak velký zájem o operu? Poslechněte si v pořadu Alex a host.