Velikonoční kuchyně dávných obyvatel Jesenicka byla pestrá, byť pracovala s omezenými zdroji
Velikonoce jako svátky jara a zároveň svátky církevní byly v minulosti spojeny s mnoha zvyky a také pověrami. Měly však také svou speciální kuchyni, která se dodržovala jak z důvodů náboženských, tedy zejména půstu, tak i z důvodu ryze hospodářských. Velmi specifická pak byla kuchyně německých obyvatele jesenického Slezska, která se nám dochovala díky starým zápisům a kuchařkám.
Období masopustu, které začínalo Popeleční středou, bylo velmi striktně dodržováno. A to jak v době celých čtyřiceti dní, kdy se podávala jen skrovná jídla, tak zejména poslední tři dny před Velkým pátkem, kdy se nejedlo téměř nic.
Masopust měl jak duchovní význam, neboť prokazoval sounáležitost věřících s obětováním Ježíše Krista, ale měl i význam hospodářský. Velikonoce byly většinou v době, kdy už ve spížích ubývaly zásoby, které si obyvatelé hory nastřádali na zimu. Protože v horách většinou trvala zima déle, bylo potřeba uspořit zbývající potraviny a uskrovnit se, k čemuž se půst hodil.
Postní pokrmy
Klasickým postním jídlem byla kvásková polévka, která se připravovala z chlebového kvasu, mléka a mouky, ochucená kořením a smaženou cibulkou. Hodně se podávaly kaše, jáhlová, pohanková, prosná, později i z luštěnin.
Kaše se většinou připravovaly naslano. Kupodivu sladká jídla, která byla poměrně běžná, se v době půstu příliš nepodávala. Kaše se také vylepšovaly cibulkou, sádlem, někdy i kousky opraženého špeku. Důvod byl prostý. Doba jarních prací na poli byla náročná na energii, a tu bylo potřeba lidem dodat i v době půstu.
Velikonoční pokrmy
Slavnostní velikonoční obědy se skládaly zejména z masných jídel. Kromě jehněčího či skopového masa se nejčastěji podávala vepřová pečeně, která v dávných dobách symbolizovala bohatství. Jako příloha se podávaly luštěniny, později rýže či brambory.
Zajímavou variantou přílohy byla čočka se sušenými švestkami. Den před vařením se do vody namočilo asi půl kila čočky a zvlášť, také do vody, i dvě hrsti švestek. Čočka se pak vařila s cibulí orestovanou na kouscích špeku. Po 50 minutách se přidaly na čtvrtky nakrájené švestky, vše se ještě chvíli povařilo a dochutilo solí, pepřem, cukrem a troškou octa. Samotná kaše byla dost vydatná, ale bylo možné ji podávat s opečeným kusem uzeného nebo s klobáskou.
Moučné pokrmy
Slezská kuchyně využívala i pro sváteční čas mnoho moučných jídel. K mouce měli zdejší zemědělci blízko, takže ji hojně využívali. Kromě klasických moučných jídel se ve Slezsku hodně vařily různé druhy knedlíků. Od sladkých s ovocem po kynuté či bramborové knedlíky jako přílohy. Vařily se také různé ovocné taštičky, ale i taštičky plněné masem či zeleninou.
Vařily se také sladké kaše: jáhlové, ovesné, pohankové. V pozdější době se dělaly i rýžové kaše s ovocem či zavařeninami.
Používání jarních bylin
Medvědí česnek nebo mladé lístky z pampelišek se přidávaly do nádivek i jednoduchých salátů. Oblíbené byly mladé kopřivy, které byly zdrojem vitamínu C a využívaly se zejména jako náhrada špenátu.
Kuchyně našich předků byla nesmírně pestrá a dávné hospodyňky uměly mnohdy omezené zdroje potravin proměnit v opravdu velmi zajímavou paletu chutí a vůní. Dodnes se některé tradiční recepty pocházející ještě z kuchařek původních obyvatel Jesenicka v oblasti pod horami vaří, a to dokonce i v některých restauracích. Ochutnat je rozhodně stojí za to.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
