V Muzeu vojenského prostoru v Milovicích si vyzkoušíte polní telefon i vojenskou přilbu
Počátkem 20. století zřídila rakousko-uherská armáda poblíž středočeských Milovic stálé vojenské cvičiště. I když vojenský újezd Mladá byl oficiálně zrušen v roce 1991, s jeho dědictvím se město potýká dodnes. Muzeum vojenského prostoru v Milovicích návštěvníkům představuje tuto lokalitu i zajímavé osobnosti, které jsou s ní spojeny.
V historii vojenského cvičiště u Milovic se zrcadlí dějiny českých zemí 20. století. Během necelých sta let se v tomto prostoru vystřídalo sedm armád, několikrát se změnil název i jeho rozloha.
Městu Milovice se podařilo shromáždit předměty, které vyprávějí příběh od založení cvičiště až po odsun Sovětské armády a následnou likvidaci ekologických škod. Některé předměty přinesli sami obyvatelé města. Nechybí zde sbírka modelů tanků, dioráma s garážemi a opravnou vojenské techniky ani historické fotografie s dvojjazyčnými nápisy ulic. Vyzkoušet si tu můžete polní telefon nebo vojenskou přilbu. Největším exponátem muzea je 85 mm tankový kanón, který tvořil hlavní výzbroj legendárních tanků T34.
Návštěvníci si v muzeu přečtou o leteckém neštěstí, při němž se zřítil vojenský balon. Nalezen měl být v Barchovicích na Kouřimsku. Řiditelné balony armáda v Milovicích využívala k pozorování od roku 1925, kdy tam byla převelena balonová rota. „Jejím úkolem bylo ze vzduchu navádět dělostřeleckou palbu na nepřítele,“ vysvětluje autor expozice Zdeněk Votava. Část Milovic dodnes nese název Balonka.
Mezi zajímavé osobnosti spojené s Milovicemi patří poválečný velitel cvičiště, generálmajor Richard Tesařík, otec bratrů Tesaříků ze skupiny Yo Yo Band. Jako branec se do Milovic dostal také spisovatel Josef Škvorecký, autor knihy Tankový prapor. Při popisu absurdních poměrů v československé armádě v době vrcholícího stalinismu počátkem padesátých let minulého století čerpal z vlastních zkušeností.
Jdeme na Vlastičku
Expozice připomíná i několikanásobného olympijského vítěze ve vytrvalostním běhu Emila Zátopka. Během vojenské služby u tankistů v letech 1946 až 1949 ho místní obyvatelé vídávali trénovat. Býval k sobě velmi tvrdý a koluje o něm řada historek. Běhal v těžkých botách s kovovými cvoky a k sobě míval připoutanou pneumatiku, kterou tahal za sebou. Traduje se, že cestou pro poštu soutěžil s milovickými vlaky a mnohokrát je předběhl.
A proč starší obyvatelé Milovic při cestách na nádraží neříkají, že jdou na vlak, ale jdou na Vlastičku? „Armáda přivedla do Milovic železnici v roce 1921. Ta vede pořád ve stejném kolejišti, ale dnes je elektrifikována. Osobní přepravu na vojenské dráze obstarávala pancéřovaná parní lokomotiva, kterou vojáci pojmenovali Vlasta,“ vysvětluje s úsměvem Zdeněk Votava.
Dobu socialismu připomínají v Muzeu vojenského prostoru v Milovicích mozaiky, které se podařilo zachránit ze zbouraných budov. Schodiště bývalého Důstojnického domu dodnes zdobí největší mozaika ve střední Evropě z roku 1982, která se skládá ze 440 tisíc kamenů. Mezi řadou postav tam najdete i Jánošíka a kosmonauty.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
