O nejkrásnější nádraží v Evropě se odehrál tuhý boj

Novorenesanční budova byla dílem architekta Karla Schlimpa, profesora vídeňské techniky. Střed budovy byl vyzdoben triumfálním římským obloukem s postranními oblouky a sloupy s alegorickými sochami. V jižním křídle byl ještě reprezentační salon, čekárna a restaurace. Severní křídlo sloužilo jako příjezdový trakt a byly zde umístěny kanceláře. Honosná výzdoba byla i uvnitř odjezdové haly.

Poslední vlak odsud odjel do Turnova 1. července 1972. Cestující se už s krásami budovy nikdy nepokochali. Severní křídlo šlo k zemi prakticky okamžitě po ukončení provozu kvůli stavbě severojižní magistrály.

Zbylá část budovy se měla proměnit nejprve v železniční muzeum, později v další část muzea hlavního města Prahy. Jednu dobu měl navrch ambiciozní plán budovu pootočit a dostavět. Později se uvažovalo o vysokoškolské menze. Jenže postupující roky se na budově podepsaly a kolem chátrající budovy chodili a jezdili soudruzi na nedaleký ústřední výbor komunistické strany. Namísto chátrajícího nádraží ale chtěli raději chodit parčíkem.

Z budovy byla sňata památková ochrana a nejcennější části odvezeny do Lapidária. 16. března 1985 v ranních hodinách zmizely poslední zbytky nejkrásnějšího nádraží z mapy Prahy.