Páteční Noční linka: Setkání s prezidentem

22. březen 2024

Každý z nás čas od času potká nějakou veřejně známou tvář. Když si uvědomíte o koho se jedná, může následovat třeba automatické sklopení hlavy dolů, grimasa ze které protistrana může pochopit, že „víte“, ale stejně po čase s největší pravděpodobností na takové setkání zapomenete. A co takové setkání s prezidentem republiky?

Vsadím se, že takové se určitě nedá zapomenout. Budu moc rád, když nám o tom svém řeknete podrobnosti. O kterého prezidenta se jedná a ve kterých letech to bylo? Byla to náhoda, nebo cílené setkání? Co se vám honilo hlavou? Jak dlouho takové setkání trvalo?

Na vaše příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy těší už teď Honza Macoun.

 Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Dana z Blatné|Zajimave tema dnes ..Zažila jsem 2 setkaní s prezidenty. V detství s Antoninem Novotnym a v roce 1990 v kvetnu s Vaclavem Havlem. Ten zavital přimo do naseho města a já jsem stala na naměstí 2 m od něho. Uprimně mne osobně nezaujal. Gesty ani řečí. Zaujala mne spiše jeho blobýnka v ochrance a jeho užasná charismaticka manzelka Olga. Uznavam prezidenta Ludvika Svobodu a Rada bych si popovidala s Milošem Zemanem Přeji krasnou noc a vikend všem
Dina HK|Dobrý večer,můj děda prodal dům panu Václavu Havlovi,já v tom domě prožila nejkrásnější dětství .Pan Havel byl příjemný, zdravím Dina z HK
Jana|Zdravím. Sestra mé tchyne bydlela vLánech. Když měla první dcerku, byla s ní na procházce s kočárkem a potkala pana presidenta Masaryka. Zastavil se s ní, podíval se do kočárku a dal malé zlatou. Tu v rodine pak ukazovali jako poklad. Dobrou noc.
Evae|Dobrý večer přeji všen. Já jsem byla vyslána školou do Prahy na pionýrský slet, mohl být tak rok 1958 nebo 1959. Bylo pro nás vymyšleno vice akci a jedna z nich bylo i přijetí na Hradě. A ptotože celý život špatně vidím všude se cpu dopředu a tak jsem se probojovala až k prezidentovi Ant. Novotnému . On mě chytil za ruku a vyptával se odkud jsem a jak se mi v Praze líbí. Až někde na gymplu jsem pochopilaže se s tímto zážitkem moc chlubit nemusím. Pěkné vysílání i poslouchání všem přeje Eva. Barušce pohlazení.
Bedřich |Dobrý večer pane Honzo můj prezident není Petr Pavel můj prezident je pan Andrej Babiš on tady byl u nás v ústeckém kraji dal mi knížky a podpisy potom mně podal ruku já si to vážím tady byl v ústeckém kraji nashledanou
Jana|Dobrý večer všem linkařům, i vám, p. Honzo. Téma je výborné, určitě lepší než pěstování rajčat apod. Osobně jsem se s žádným prezidentem nesetkala a jestli po tom toužím, ani nevím, spíše ne. Beru prezidenta jako běžného člověka. Moje první uvědomění, že je nějaký prezident, jsem zažila jako dítě. Psal se listopad 1957 a mně byly čtyři a půl roku. Zemřel pan prezident Antonín Zápotocký a v televizi dávali jeho pohřeb. Jenže kdo u nás na vesnici měl v r. 1957 televizní přijímač? Byl to nás soused, který měl ten typ přístroje, kde byla malá obrazovka a zároveň rádio. Dnes muzejní typ. To, že si lidé prez. Zápotockého vážili, svědčí skutečnost, že v pokoji u sousedů se sešlo plno lidí a všichno "to" chtěli vidět. Jenže obrazovka malá, nikdy jsem na televizi nekoukala... tak si pamatuji, jak na mě mluvili: Janičko, tááám, tam se dívej... a ukazovali rukou na obrazovku, kde něco bylo, ale čtyřleté dítě tomu stejně nerozumělo. Jen do dneška si tu chvíli pamatuji a z paměti to nic nevymaže. Vážila jsem si také p. prezidenta Ludvíka Svobody, což mám pak spojeno se svými vš studiemi, kdy už byl nemocen a abdikoval. Pane Honzo, hlavně děkuji za to dnešní téma, kterých by mělo být víc. Přeji hodně štěstí a pozdrav všem linkařům. Jana
Daniela z Prahy |V mobilu mám fotografii svého vnuka, který se s ním zvládnul vyfotografovat pár okamžiků po zvolení prezidentem. Puberťáci asi zvládnou takový úlovek snadněji než ostatní. A navíc stávající pan prezident v tomto směru rád vyhoví, což mu budiž připsáno ke cti. Na zdi nám visí obrázek, na němž si manžel podává na Pražském hradě ruku s prezidentem Václavem Havlem. Vedl delegaci příslušníků bývalých pracovních technických praporů ( PTP). Projednávali spolu odškodnění těchto politicky nespolehlivých vojáků. To jsou vzpomínky mých nejbližších. Osobně jsem byla v roce 1957 na Gottvaldově náměstí v Hradci Králové na vystoupení prezidenta Antonína Zápotockého. Myslím, že jsme tam šli se školou. Už přesně nevím, ale pamatuji, že na plné kolo kritizoval kvalitu místních rohlíků. Dlouho se o tom mluvilo. A konečně moje osobní setkání už jako dospělé osoby bylo v roce 1970. Přijel do krajského města Ludvík Svoboda. Byl na Krajském národním výboru, jednání se účastnili místní novináři. Když oficiality skončily, pozvalo místní vedení hosta po náročném programu na malé občerstvení. Nastal shon a zmatek, místnost, kde byly nachystané nejlepší dobroty, byla prázdná. Rozhlíželi jsme se, kde všichni jsou. Na chodbě se vytvořil špalír funkcionářů. Postavili jsme se do něj a jen se ptali, o co jde. Za pár minut se ozval zvuk, který nikoho nenechal na pochybách. Ludvík Svoboda občerstvení odmítl, zašel na Wc, u něhož jsme jako moulové stáli v tom špalíru a rozhodl, že nemá čas na svačinky, ale chce jednat s dělníky v ČKD. Odjel do fabriky. Pracovníci i novináři se vrhli na řízečky i chlebíčky. Ale tak už to bývá. Daniela
Jana|Přeju hezký večer Vám, Honzo a taky všem posluchačům Noční linky. Tak známých osobností jsem v životě potkala opravdu mnoho, bratr je muzikant a někdy jsem mohla na různé akce jezdit s nimi s kapelou, takže dřív, jak byly velké akce, bylo tam spousta zpěváků, vypravěčů, muzikantů, ráda na to vzpomínám. No a k dnešnímu tématu - prezidenta Novotného jsme potkávali často, protože jezdil do naší vesnice celkem rád, navštěvoval naše družstvo, takže bylo možné ho vidět. Pak k nám jezdil i prezident Svoboda. Taky jsme se jeli samozřejmě podívat na Václava Havla, to byla taková dobrá příležitost, vidět ho zblízka. Jinak prezident Zeman byl u nás ve vesnici taky, protože mého dědy sestra byla svého času nejstarší občanka naší republiky, tak u ní byl na návštěvě při významném výročí. Dál už nikam nepojedu, stačí mi podívat se v televizi. Ale moje maminka měla to štěstí, o tom hodně povídala, že když byla ještě školačka, tak byli vítat v našem okresním městě prezidenta Masaryka a to byla velká sláva, lidé se tam sjeli z dalekého okolí, spousta lidí tam byla v kroji, máme z toho i fotky, to bylo opravdu velkolepé, tak to jsme jí tak trochu záviděli.
Pepa| Zdravím N.L. ! Jako cvičenci 1. celostátní spartakiády mávali jsme na Antonína Zápotockého. Ale že bych se chtěl s nějakým prezidentem setkat, ani s jinou známou osobností, po tom netoužím.
Bohumír, co na to Češi?|Můj táta mě vzal vlakem na Sokolské cvičení, do Prahy jako školáka. Tehdy byl prezidentem Ant. Novotný, Po spart. když jsme se dostali ven, viděl táta jak se lidé řadí u jednoho východu do špalíru. Šli jsme tam, prý půjde Prezident. No opravdu, za chvíli šli státníci a Ant, Novotný. neměl jsem z toho prve ještě rozum, ale viděl jsem jak lidé tleskali a mávali. Takový okamžik se Vám vryje do paměti, jako bych jej viděl dnes. Později jsem viděl V. Havla v Praze na Václaváku, ale moc dobrý dojem , na mě toto vidění neudělalo. Lidé se tlačili, mávali a též jsem viděl a slyšel jak nadávali, kým že se to obklopuje. Byla to překotná doba, nechtěl jsem tomu věřit, u nás a v ji - ných městech jsme to dění tak nepociťovali. V 94r. Zdravím přátelé z N. Linky.
autor: Honza Macoun