PhDr. Ivan Skalík - psycholog
25. leden 2013
Tandem
Jan Rosák pozval do Tandemu psychologa a psychoterapeuta PhDr. Ivana J. Skalíka, který mu například prozradil, podle čeho si vybíral obor svého studia, v čem spočívá koučování a jak se ocitl v ocelárně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tahle chvíle v rádiu patří Tandemu, takže vás zdraví Jan Rosák. Dnes se při poslechu Tandemu určitě dozvíte důležité rady do života, protože hostem Tandemu je psycholog a psychoterapeut, doktor Ivan J. Skalík. Vítám vás, dobrý den.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned se zeptám, co znamená to J. ve vašem životě, protože to ani na internetu není.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Není. J. je Josef. To byl takový můj mladický vzdor v 80.letech, kdy jsem si přál, ať mám v občance Ivan Josef Skalík, mé křestní jméno a voni bolševici mi to tam nechtěli přidat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska už můžete.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak po tom devadesátým si tam vždycky dávám to J.,no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan J.Skalík, výborně. Informace je už úplná, takže můžeme začít. Hezký poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokud vím, tak existují 3 lidé, o kterých mám tu vědomost, že se narodili v ráji. Adam, Eva a můj dnešní host, doktor Ivan J.Skalík. Že jo?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, je to tak, no. Narodil jsem se v Karviné Ráj, což je čtvrť Karviné, kde byla tenkrát jediná spádová porodnice v těch 60.letech. A z toho města, které vzniklo na zelený louce, se převážely tenkrát maminky do Ráje, aby tam přivedly své potomky na svět a pak si je zpátky vozily do těch měst kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní krásně, ne? Narodil jsem se v Ráji.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To zní krásně. Hodně se tomu smějí mé děti, který říkají: "Tatínku, ty ses narodil v Ráji, ty určitě umíš vyprávět pohádky." Tak, když byly hodně malý, tak jsem jim nesměl část, ale musel jsem jim vyprávět pohádky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo tak. A který byly nejobvyklejší, když už jsme u toho?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, většinou jsem si pohádky vymýšlel, protože se jim to nejvíce líbilo. Takže vždycky, když přišla babička a ostatní, tak četli ty klasické pohádky, které měli rádi. Tak, jak říká pan Svěrák, děti se musí zalévat těma pohádkama. Tak já jsem je zaléval tím, že jsem si vymýšlel různý věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakými pohádkami zalévali vás, když jste byl malý Ivan?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Abych se opravdu přiznal, já si na ty pohádky nějak moc nevzpomínám, protože to bylo to období budování toho šťastnýho socialismu, takže máma dělala v železárnách, otec dělal na dole. Takže tam mají takový scénky, že hodně pracovali a pak spoustu věcí kolem. My jsme byli 3 bratři, tak ty pohádky tam byly, ale více méně byly tak z povzdálí. Až jsme si pak začali číst, protože ten rodinnej cirkus, bráchové ode mě byli o 2, o 3 roky, takže 3 takový malý kluci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy jste nejstarší?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Nejmladší. Já už jsem měl trochu tu cestu projitou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tohle to, ten pocit znám, taky jsem ze 3 bratrů, taky nejmladší. Byl jste taky rozmazlován trošku?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, já asi ano. No, určitě. To musí bejt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jinak kromě toho, že jste byl hezky rozmazlován, jaký bylo to dětství?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Dětství v Havířově jako pro nás děti, si myslím, že bylo hezký, protože největší starost bylo jít ven, být venku. A já jsem od první třídy začal hrát hokej. Takže jsem měl až do dospělosti jako vystaráno, protože to si dodnes vzpomínám, máma mě budila ve čtvrt na pět ráno. To jsme se jako kluci museli obléct do té výzbroje sami, protože jsme to na zimáku neuměli. A šel jsem tím nočním Havířovem na zimák, tam jsem trénoval třeba od 6 do 7 a pak jsem. Vysvlíct jsem se uměl. A pak jsem šel do školy, no. Tak ale to dětství bylo hezký. Někdy ráno jsme šli takhle na trénink a už byly udělaný kluziště mezi domama, tátové to nastříkali. To dětství, hra, hokej, zábava a neřešily jsme jako děti ty věci kolem. To přišlo až v tom období, kdy jsme začali koukat, co se to děje, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. Ale když vám takhle šel ten hokej, nepřemýšlel jste o tom, že ho někdy bude hrát profesionálně?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, jako dítě určitě, samozřejmě. Děti jsme o tom snili všichni a takhle o tom sní určitě dneska všichni kluci malý. Tak to má být, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak všichni kluci, kteří se postaví na brusle samozřejmě a vidí Jágra třeba, že jo. Kdo byl vaším takovým idolem tehdy?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, tenkrát to byli takový jako Holíkové, pak později to byl Machač, kterým se tím tělem jako dostal do tý Kanady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jeho bodyčeky slavný, že jo.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Takže to byly takový ty naše velikánský hvězdy, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kdy ten hokej vás tedy definitivně pustil?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, pustil mě, začalo to na gymnáziu, tam už intenzivněji, protože ten život se mi začal pomalu otáčet k věcem, který jsem objevoval nový. Začal jsme se pohybovat mezi máničkami a lidmi, kteří mě naučili číst jako nový věci, koukat jinak na ten svět, než že je potřeba udělat rekord na Nové huti Klementa Gottwalda. Takže ti mě učili i jiným věcem, tak tam jsem začal nějakým způsobem zvolňovat. Stále jsem hrál. A pak základní věc taky byla, já jsem hrál obránce do tý doby a když si vzpomínám, že tenkrát jsem hrál s takovými kluky, jako byl Luděk Čajka nebo Franta Procházka, kteří měli skoro o 20 centimetrů více a měli tak o těch 30 kilo více, to byli opravdu borci, tak pak jsem se tam už vzadu přestal chytat. Jsem už na to neměl. Ale pořád jsem se nějak snažil. Pak mě dali do útoku, ale to člověk jako hned nechytnul. A s přechodem na vysokou školu do Olomouce už bylo rozhodnuto, že tam už jsem skončil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatím jsme se v Tandemu s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem nedostali dál od toho hokeje, ale my se samozřejmě v tom jeho curiculum vitae vrátíme tak hezky chronologicky do toho, jak postupoval. Ale teď si trošičku odskočíme, odběhneme, protože mě zajímá, jestliže máme šanci si něco oglosovat, okomentovat, co to vlastně je, protože myslím si, že ne každý v naší populaci ví přesně, co to je behaviorální toxikologie a neurotoxikologie. Takže zkuste nám to trošičku rozklíčovat.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Rozklíčuju tu. To bylo pro mě velmi vzácně zajímavý období asi od roku 91 do roku 97, kdy jsem se náhodou v té době, protože jsem se pohyboval, pracoval jsem na oddělení psychologie práce ve zdravotnictví, ještě pod krajskou hygienickou stanicí. A tenkrát jako Američané, tím jsou známí, že dělají výzkumy po světě, a některý části světa pojímají jako přírodní laboratoř. A myslím to v to dobrém smyslu. Tenkrát se zaměřili na obraz Teplicka, kde dlouhodobě bylo znečištění ovzduší toxickými látkami a vším a chtěli tam realizovat velikánský výzkum. Díky tomu se k nám dostaly všechny ty měřící přístroje na ovzduší, vodu, potraviny. A tenkrát jsem se náhodou nachomejtnul k nějakýmu týmu, kde byl pan doktor Šrám. To byl člověk, kterýho si velmi vážím, protože mě v počátku provázel tím, co to vůbec věda je, jak se dělá. A tím jsem se dostal k tomu názvu, já jsem vůbec nevěděl, co to znamená. A zjednodušeně to je věda, která studuje vliv neurotoxických látek, zjednodušeně arzen, rtuť, olovo a další, který jsou buď v ovzduší, v potravinách a jaký to má vliv na psychické funkce a jaké to může mít následně poškození na mozek a chování lidí. Takže to behavil, to je chování a to neurobehaviorální to znamená, jak ty naše případné nervové poškození ovlivňují naše chování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tím jste se zabýval tehdy nebo do dneška ještě?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tehdy. To bylo takové období, já mu říkám jako vědecké, někdy úsměvně i kongresové turistiky. To bylo krásné, protože nějakou dobu jsem trávil ve Spojených státech, v EPA, což je největší jako výzkumná laboratoř na životní prostředí. Já si dodnes říkám, ať může mít, kdo chce jakejkoliv názor na Ameriku a Američany, ale věda je tam nejdále. Takže já, když jsem tam šel, tak jsem byl jak v Jiříkově vidění. Během krátké chvíle jsem měl k dispozici všechny univerzity na světě, všechny výzkumné metody, spoustu peněz jako na výzkum, který oni rozdělovali velmi efektivně. To znamená, že se nezabývali nesmysly, ale chtěli výsledky. Takže jsem se dostal tam, tam jsem připravoval výzkum a pak jsem přijel do Čech, když jsem během 6 let vyšetřil asi 3 tisíce lidí, teda dětí, zaměřili jsme to na děti. A to bylo taky pro mě zajímavé období, protože jsme přemýšleli, jak to dělat, jak vyšetřovat děti ve školách, kde je hluk. A my potřebujem k vyšetřování ticho. Tak oni tenkrát koukali, já jsem vymyslel, já jsem koupil pojízdnou labotoř zubařskou, která měla jet do Ruska. Vytáhli jsme z toho ty křesla zubařský a dali jsme tam počítače. A od té doby jsem jezdil po školách na Teplicku, Prachaticku, Znojemsku. Vždycky jsem přijel ke škole, zapnul jsem dráty a zval děti na počítač. A tenkrát v tý době, v roce 93, 4, 5 počítač, jo, tady byl takovej malej, já měl obrazovku už barevnou, tak to bylo pro ty děti něco fantastickýho. Tak vlastně v tom autobuse jsme vyšetřovali děti, potom jsme jim odebírali biologický materiál. To byla taky diskuse. Já jsem jako Američanům říkal, že teda zuby jim trhat nebudem, přitom to je nejlepší. Ale co bylo cenný pro nás, že jsme mohli stříkat pramínky vlasů hlavně děvčátek. Kde jsou dlouhý vlasy, tak tam se dá sledovat pomocí složitých chemických analýz, co vlastně jedly, co dýchaly ty děti v průběhu let, jo. Třeba na mě by to dneska nikdo nevyzkoumal, já jsem plešatej. Takže by mohli sledovat maximálně týden. Takže jsme dávali jako ty data, které vznikaly v laboratoři, to se posílalo do Švédska, do Anglie, do Ameriky. To byl logisticky komplikovanej výzkum. Ale tady u nás šlo o to ty děti vyšetřit a zjistit teda, jestli to má nějaký vliv, nebo ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď se vrátíme, jak už jsem slíbil, k životopisu mého dnešního hosta, doktora Ivana J.Skalíka, který je psychologem a psychoterapeutem. Ale naposledy jste byl hokejistou, co jsme si tak povídali. Pak jste šel studovat. Jak jste si vybíral svůj obor studia? Podle čeho?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Jenom podle intuice, ale základní jedna podmínka byla, aby tam nebyla matematika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to chápu.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Poznal jsem potom, po těch 20 letech a třeba, když jsem začal pracovat ve Státech a dělal jsem statistický analýzy, že to byl ten naivní názor toho mladýho náctiletýho chlapce, protože dodnes respektují všichni, kdo umí matematiku, velmi si jich vážím a je to neskutečně úžasná věda, ale já jsem byl bohužel nepolíben, neb jsme měli s matikářkou na gymplu nepsanou dohodu, že každý rok dostanu čtyřku, ale nepůjdu maturovat. Tak jsem to nějak tak prošel, a tím pádem jsem si vybíral jen z filozofických směrů na filozofické fakultě. Tak moc toho nebylo tenkrát, tak jsem se rozhodl jít do Olomouce. Moc tomu tenkrát nikdo nevěřil, že se tam dostanu, protože přece jenom to curiculum školní nebylo zrovna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta čtyřka tam trochu čněla, že jo.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tam jich bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, víc, jo?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, bylo jich víc, na gymplu jich bylo víc. Ale pak se ve mně něco, já nevím co teda, žena se tomu dodnes diví, tak jak jsem tam byl první, druhý, třetí ročník a pak jsem se nějak prostě vzpamatoval, asi jsem měl strach z toho, že bych musel nastoupit do práce, tak jsem maturoval s vyznamenáním, což mi teda pomohlo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska jste se tedy etabloval v oblasti psychologie, psychoterapie.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To je vlastně můj jeden z hlavních jako oblastí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na kterou jaksi oblast lidských činností se soustřeďujete v oblasti vašeho výzkumu, vaší práce?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, teďko už to není v tý pozici výzkumu. Když to řeknu zjednodušeně, protože si myslím, že opravdu jak v tý vědě, tak psychoterapeuti, psychologové hodně věcí komplikují. A někdy jako až to zamlžují různými školami a výrazy. Já se snažím vlastně provázet lidi ke spokojenosti, aby byli spokojenější. A dnes se zaměřuji, nemám to příliš jako vyhraněný, nepracuji s hodně malými dětmi, protože tam je potřeba jakoby precizní diagnostika a já s tou systematičností takhle na tom nejsem. V tom je úplně skvělá moje žena, ta to velmi dobře dokáže. A já se zaměřuji na vlastně provázení lidí v různých těžkých životních situacích. Jsou to lidi, kteří se dostanou do těžký situace ne vlastní vinou, třeba týrané ženy v poslední době vlastně. Je zvláštní, ale bohužel vždycky v tý společnosti musí dojít k precedensům, aby se věci otevřely. Tak vlastně spisovatelka v Brně, která byla svým manželem zavražděna, tak vlastně od té doby se mi zvedla klientela i v této oblasti. Takže pracuji hodně s ženami, který jsou jakoby utlačovaný, týraný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslíte si, že ty ženy na základě tohoto precedensu jaksi získaly větší odvahu nebo si řekly, tak a do toho jdu?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Je to jeden z těch faktorů. Nejdůležitější je, tam musí být vždycky někdo v okolí, kdo je podpoří. Bohužel i ty rodinné systémy je nepodporují, protože jim říkají, no, to musíš vydržet, ale on zase. Takže myslím si, že hodně žen drží tady v tomto, že prostě si zvyknou a nechtějí. A pak je tam ještě, dneska jsem se s tím setkal, jsem z toho docela jako rozpačitej, protože když se někdo pustí do tý cesty, tak já jsem byl pozván jako svědek k soudu. Musím říct, že se mi to moc nelíbilo, protože ty ženy, který jsou dlouhodobě takhle týraný, se tam znovu obnažují. A já jsem žádal o institut utajenýho svědka nebo a ono to nejde. Já si myslím, že nechtějí lidé. My dokážeme spoustu věcí, ale tím, to je taky součást mý práce, já to zjednoduším v popisu, takže jako by jsme byli přiškrceni. Lidé mají v sobě spoustu dovedností, neskutečný množství, ale něco jim to přiškrtí a nemůže to jít ven. A proto taky dneska, když dělám ať psychoterapii nebo se věnuji hodně kaučování, pracuji ve firmách. To je oblast, kde se snažím rozvíjet management, aby ne pracovali více, ale aby pracovali efektivně a byli spokojení a aby taky uznávali nějaký lidský hodnoty. Jako dneska už to jde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nevím, do jaké míry doktor Ivan J.Skalík, můj dnešní host, psycholog a psychoterapeut, používá ve své praxi humor. Myslím jaksi jako léčivý prostředek. Ale každopádně určitě pomáhá vám, osobně myslím. Kterého klasika českého humoru byste přizval třeba ke spolupráci?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já bych přizval pana Svěráka. Aniž by to věděl, tak je naším rodinným průvodcem. Všechny děti, jako žena posloucháme příběhy, samozřejmě když jsou nějaké filmy, naposledy Kuky třeba pro děti, úžasný film, který má v sobě takový ty lidský hodnoty. Takže to je moc hezký, když se tohle děje na plátně a lidé si z toho něco odnášejí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já si myslím, že Zdeněk Svěrák to dokonce přenáší do praxe, protože pomáhá hodně i charitě a ten jeho přístup je tak neobyčejně objevný, lidský a příjemný, že to ani nevypadá, že se moc snaží, protože on má prostě talent.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je velice v módě, bych řekl, a pro mého hosta, psychologa a psychoterapeuta, doktora Ivana J.Skalíka je to možná dobře, protože to je prostě podstata taky z části jeho práce, jeho činnosti, je v módě takové to koučování pro manažery. To taky je část vaší práce, viďte. Psychologické koučování.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, jako dneska je to taky velká část mé práce. Zcela taky na rovinu říkám, i když koučové o tom nehovoří, je to taky oblast, která napomůže udržovat rodinu ve vyváženém ekonomickém stavu, protože jak se to liší, když dělám jakoby psychoterapii, já dneska jako nedělám na pojišťovnu, takže je to i o platbách. A vlastně, když děláme koučování, tak já s některými studenty mohu pracovat za velmi nízký honorář, je to samozřejmě méně, ale s někým zadarmo. Mohu vlastně přesouvat tu část, kdy si vydělám v těch firmách, i těm lidem, kteří zrovna v tu chvíli se nacházejí v těžké situaci a nemohou si to dovolit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je právě to, co jsem se chtěl taky zeptat, že jsou určitě lidé, kteří by vaši poradu, vaši pomoc potřebovali a nemají na to vůbec žádný prostředek. Tak jestli takoví lidé nezůstávají takříkajíc jaksi na suchu a bez pomoci. Tak jak je vidět, tak ne.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, že ne. Ono to taky někdy je to takový nafouklý. Já třeba, když pracuji s klienty, tak oni si, opravdu my se i dopředu dohodneme, co je pro ně jakoby, dejme tomu, měsíčně možný, aby je to nezatěžovalo, protože už tak mají těžkou životní situaci a teď ještě aby přemýšleli o tom, jestli na něco mají. Tak takhle otevřeně se o tom bavíme, aby i tohle bylo pro ně jistotou, že je to zase více nezatíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v čem můžete pomoct tedy těm manažerům a v čem jim pomáháte?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
V čem jim pomáhám? Já si myslím, že dneska třeba oproti tomu, když jsem začal před 15 lety, se dostáváme do stavu, a jsem velmi rád, když to řeknu na nějakém příkladu, dříve kdybych přišel do nějaký firmy a řekl, že bych chtěl pracovat na hodnotách managementu, jaké ti lidé mají hodnoty, jako životní, tak bych očekával, teda to byly takový zkušenosti, že před X lety by mě okamžitě vyhodili. Řekli by, co to je hodnoty, my chceme, ať více pracují a máme větší zisky. Dneska už jako dochází k tomu, že lidé, kteří vedou týmy a firmy a je to prokázaný ze světa, kde v tom jsou mnohem dále, to mají být lidé, kteří mají zdravé a zralé životní hodnoty, protože od toho se potom odvíjí všechny ty další, říkáme v uvozovkách sprosté české slovo jako leadership a podobně, protože ono to vlastně nemá moc ekvivalent. Já, když se ptám na těch, když mám takový workshopy nebo některý dlouhodobý programy, ať mi lidé řeknou, co to je vlastně leadership, co to je leadr, tak co napadne v český kotlině každýho - kdo vede lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéf, vůdce nějaký.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Vůdce, no. Máme tam vůdce a hned se nám objeví někdo. Takže to je takhle spojený. Ale ten leadership je o něčem jiném. Takže, abych to zjednodušil, když pracuji s manažerama, tak se snažím, aby ti lidé na základě svých zdravých vnitřních hodnot se snažili z lidí, které vedou dostat co nejvíc z jejich potenciálu, ale tím způsobem, aby to pro ně bylo, když řeknu slovo příjemné, tak to možná zní až takový moc hezký, ale aby tam ti lidé pracovali jakoby rádi a dávali něco ze sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že máte stoprocentní pravdu, ale řekl jste tam taky dost důležitou větu nebo důležitý obrat - zralé hodnoty. Ale já mám takový pocit, jak tak sleduju jaksi třeba, dejme tomu, oblasti médií. Dostávám takový časopis, kde se média skloňují v nejrůznějších jaksi pádech, tak je ve vedení ale drtivé většiny, možná 98 procent firem, prostě jsou to mladí hoši kolem 30 let. Jaké ti můžou mít zralé hodnoty? Co můžou přenášet za zralé hodnoty na svoje kolegy, na svůj tým?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, že dneska už se to taky mění. Já, když řeknu konkrétní příklad, před X lety jsem jako v rámci koučování pracoval s jedním týmem, opravdu to bylo jakoby v topmanagementu jedné telekomunikační společnosti. A tam byli opravdu chlapci, jak popisujete, všichni měli pod 30, sharp, go oriented. Všichni vypadali stejně, squashová raketa a to. Ale já si myslím, že dneska už se to postupně mění, protože i v tom vedení firem poznali, že ty zkušenosti se nedají nahradit. A ta věc, víte, já když to řeknu zjednodušeně, před 10 lety, možná se to někomu bude zdát až příliš tvrdé, ty firmy mohl řídit i houpací kůň. Ekonomika jela, všechno šlo jako na ruku. To bylo přebujelý, oni vyráběli a v tu chvíli už to měli prodaný. A teprve když se jakákoliv skupina dostane pod tlak nebo do stresový situace, zátěžový, která je dneska, tam se rozhoduje o tom, jestli to ti lidé ustojí. A tady v tomhle já si myslím, že ta zralost a ta zkušenost, pokud to některé firmy nemají, tak tam schází. Ale já myslím tam, kde pracují a jsou to banky, farmabyznys, výrobní podniky, já jezdím třeba na Ostravsko, na Brněnsko, tak jako lidé už tohle chápou, že to není opravdu jenom přesvědčit tím mediálním obrazem, ale vzbudit v lidech zájem. Dělaly se dlouhodobý výzkumy, co teda ten leader, co jsou ty základní hodnoty. A jediná, která se opakuje vždycky, to byla čestnost a pokora. A nemyslím tím, že pokora se projevuje tím, že člověk jezdí v trabantu, ale pokora jako k tomu světu a k tomu principu fungování, že i když já jsem nejvýš, tak těm lidem mám naslouchat, mám k nim respekt, beru je jako partnery, s kterými společně děláme a vnímám, že nejsem ten jediný, který to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A naslouchám jim.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kdo jiný než psycholog by měl být takovou, jak se to hezky česky říká, vrbou, do které říkáme svoje trable tak, aby to nikdo jiný neslyšel, aby nám ta vrba poradila, pomohla. Takže, když mám tu příležitost s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem si povídat, tak se vás teď zeptám, co je taková černá můra vaše jako psychologa? Čeho se tak nejvíc bojíte, že za vámi dotyční přijdou a že to budete muset řešit? Protože jsou určitě věci, které řešíte radši než některé jiné.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To tak je, no. Ale já myslím, teď mě napadl jeden příklad. Samozřejmě nejsložitější je to, když se pohybují lidé jakoby na hraně bytí a nebytí, kdy jako ty těžké depresivní rozlady a ty sociální /nesrozumitelné/ vedou lidi k tomu, že mají chuť skončit to bytí u nás, tak já bych neřekl, že to je jako můra, je to prostě složitý. Ale za ty léta se s tím člověk naučí pracovat, protože když děláme věci, jak nejlépe umíme a snažíme se, je v tom zase i trochu tý pokory, my nejsme schopni ovlivnit všechno. To je taková věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy ale můžete určitě ovlivnit víc, když k vám někdo takhle přijde, protože ten dotyčný může být opravdu hodně rozhodnutý, že už to skončí a uzavře. Mnohem víc možná než ten, který stojí na nějakém parapetu a demonstrativně předstírá nutnost sebevraždy a nechá se přemlouvat nějakými policejními vyjednavači, protože ten se většinou přesvědčit nechá. To bývá většinou, podle mýho názoru aspoň tak, jak to vidím teda já, myslím, naše veřejnost jako hodně demonstrativně. Ale ti, co přijdou k vám, tak ti jsou opravdu asi v koncích.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Je to samozřejmě velmi malá část, aby to nevypadalo, že pracuji jako s touto populací. Ti se dostanou ke mně málokdy. Většinou tam jakoby přijdou i s tím, že to jsou věci, který jsou v pozadí za tím, teprve v průběhu práce docházíme na to, že se to nebojí otevřít, pohlédnout na něco. A je to běžný ve světě, že když na něco pohlédneme, tak s tím můžeme zacházet. Když něco přijmeme, tak s tím můžeme něco dělat. Takže já si vážím všech klientů, kteří ke mně přijdou. Já jim sám říkám, že to je opravdu neskutečná odvaha. Sám jsem prošel ve výcvicích terapeutických 18 let teda, říkám si, že to je až trochu nenormální. Ale tam jsem se spoustu naučil. Ale když někdo přijde, vemte si, jdete k zubaři a on vám vyvrtá zub, jdete s kolenem, udělá rentgen. Ale jít někam, kde vlastně řeknete svůj příběh a obnažíte se, to už chce odvahu, odhodlání nebo někdy taky už jako poslední cestu, co ještě s tím, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je taky pravda to, že když to jaksi sdělím, když se o to podělím s někým, tak je to mnohem snesitelnější.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Určitě. A jsou tam i takový faktory, víte, těch škol je nekonečně mnoho. Já jsem se naučil díky tomu teď, jak pracuji v rámci toho koučování, jak vypomáhám těm lidem, být jako efektivnější. Dám vám příklad, to mě pobavilo. Volala mi jedna klientka, že by přišla. Já jsem říkal ano, přijďte. Ona říká: "No, v pondělí mi letí letadlo." Já říkám odkud. No, že letí z New Yorku. Já říkám, nemáte to kousek daleko jako. Ona říká: "Ne, já jsem o vás slyšela tady od kamaráda, já chci letět za váma." Já říkám dobře. A co děláte? "No, já chodím 5 let na psychoanalýzu." Zase jiný druh jako. A já jsem si tak říkal, ona chodí 5 let na psychoanalýzu někam, jednou týdně hodinu. A pak přišla, tak jsem si říkal, že v tom životě se tak jako neposunula. A tím to spojím. Já se snažím, když pracuji s lidmi, když mají nějakou obtíž, aby udělali něco viditelnýho, aby to šlo vidět. Dávám jim úkoly, dostávají lidé domácí úkoly, co mají udělat. A tam ten posun, si myslím, je trochu rychlejší. Někdy psychologové jsou dost fundamentalisté, protože mezi sebou hodně zápasí. Já myslím, že každá škola může mít jako něco svýho. A voni povídají, to je takový na povrchu. To vnitřní, to tam není. A já říkám a ti lidé jsou šťastní. A když je člověk šťastný, tak pak lépe řeší ty věci i hlubinný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak si tak povídáme v Tandemu s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem, tak jsem si vzpomněl na film, kde, když si to tak představíte, je takový ten velikánský obr černoch, který funguje v podstatě něco jako psychoterapeut, protože vstřebá do sebe to zlo z toho dotyčného přímo jaksi ve formě nějakých takových částeček, které do sebe vsaje a potom je někde vyplivne. Co vy, když takhle nasáváte z těch lidí ty neblahé věci, kde vy si je potom takhle vyplivnete? Jak vy sám relaxujete, abyste si zachoval zdravý rozum?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já musím říct, to je třeba jedna z takových trochu zkreslených představ široké veřejnosti, že terapeuti vlastně nasávají to těžký, ty situace. Nasávají, ale je tam taky spoustu radosti. Včera za mnou byla jedna klientka, která byla 10 let ve vztahu s člověkem z jiný země a z toho jako 4 roky fakt těžce týrána. A včera tam zářila, protože překročila určitej práh, asi za rok a čtvrt práce to bylo. Bohužel jí pořád zvou k soudům, ale já už tam zase půjdu, ale jenom proto, abych ji chránil, pro nic jinýho. Ale to byla taková radost, taková energie, co z ní vytryskla. Takže i tohle se děje. Teď páry, dělám hodně taky párovou terapii, párový provázení, který se vlastně jako léta nemohou dohodnout. A pak vlastně jako zjistí, že se jedná vo poruchy komunikace, ale jak se to nabaluje na maličkostech, tak už vznikají averze. Teď to skočí do emocí, tak už jsou na sebe, jak se říká lidově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alergičtí?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak alergičtí, že jakoby spolu nemohou být. A pak někdy v průběhu těch sezení přijdou na to, že to vlastně je jenom tím, jako jiným očekáváním, něčím jiným, tak se dají dohromady. Takže spoustu hezkejch chvil tam taky zažívám. Já si myslím, já jsem rád, že jsem nezačal dělat psychoterapii po škole, že jsem byl. Já jsem teda po škole prvně dělal na ocelárně, kalil jsem ocel, pak jsem nastoupil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako přímo jste kalil?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Kalírna Nové hutě Klementa Gottwalda. Poté, co jsem zjistil, že nemám ty rudý knížky, tak to se moc pracovat nedalo, to nebylo zábavný. Pak, když se to obrátilo, byl jsem v Praze. Ale pak jsem dělal v tom výzkumu, pak jsem dlouho dělal v Precentru, to jsem založil, existuje v Praze Centrum primární prevence sociálně patologických jevů, kde jsem dělal s dětma, s rodinama, který měly nějaký problémy. Ve školách jsem dělal s učitelema. Tím chci říct, že jsem takhle šel životem, zkoušel různý věci a pak začal dělat jakoby s lidmi, ale už jsem měl nějaký povědomí. Dneska si myslím, že je to dost těžký pro ty kluky a holky. Oni skončí školu ve 23, 4, chtějí po nich výcvik a ať jdou dělat. A teď co mezitím? Tohle je u nás nedomyšlený. Třeba ve Státech to mají trochu lépe propracovaný, protože tam nikoho takhle hned jako nepustí pracovat s lidma. Ale k tomu dobíjení, jak jste říkal, tý energie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, co? Zahrajete si hokej ještě občas?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak. Po 30 letech jsem registrovaný hráč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde hrajete?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Hraji za HC Papoušek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, že se směju.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Hraju za Papoušky. Mně se to líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to je za tým?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To jsou kluci, někteří bývalí hokejisti, některý jsou tam i velmi mladí, mají 25, takový nabouchaný. Ale berou mě tam, baví mě to hrozně. Rodina má z toho chvíli srandu, chvíli se mě ptají, kdy přijdu polámanej. Syn, protože hraje hokej, tak s tím teďko soupeříme, kdo dá víc gólů v zápasech. Takže spoustu věcí takových aktivních. Hlavně s rodinou, protože když to celý den někde padá, teď přijdete domů a teď tam vidíte tu pohodu, jak to tam všechno funguje, tak ty věci těch klientů jsou někde jinde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou někde úplně jinde. A ten sport, to vám můžu jenom odsouhlasit, je úžasný, protože člověk přijde úplně fyzicky zmlácený, ale psychicky nahoře. Tak. Já vám přeju, ať se vám takhle daří samozřejmě dobře relaxovat, ale tohle přenášet na vaše klienty a pacienty. Doktor Ivan J.Skalík byl dnes hostem Tandemu a já vám přeju, ať se vám daří. Ať se vydaří ten rok, který nám právě začíná. Ať je dobrý.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Děkuji za pozvání a ať se všem vede a mají radost.
Spustit audio
--------------------
Tahle chvíle v rádiu patří Tandemu, takže vás zdraví Jan Rosák. Dnes se při poslechu Tandemu určitě dozvíte důležité rady do života, protože hostem Tandemu je psycholog a psychoterapeut, doktor Ivan J. Skalík. Vítám vás, dobrý den.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned se zeptám, co znamená to J. ve vašem životě, protože to ani na internetu není.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Není. J. je Josef. To byl takový můj mladický vzdor v 80.letech, kdy jsem si přál, ať mám v občance Ivan Josef Skalík, mé křestní jméno a voni bolševici mi to tam nechtěli přidat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska už můžete.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak po tom devadesátým si tam vždycky dávám to J.,no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ivan J.Skalík, výborně. Informace je už úplná, takže můžeme začít. Hezký poslech.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokud vím, tak existují 3 lidé, o kterých mám tu vědomost, že se narodili v ráji. Adam, Eva a můj dnešní host, doktor Ivan J.Skalík. Že jo?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, je to tak, no. Narodil jsem se v Karviné Ráj, což je čtvrť Karviné, kde byla tenkrát jediná spádová porodnice v těch 60.letech. A z toho města, které vzniklo na zelený louce, se převážely tenkrát maminky do Ráje, aby tam přivedly své potomky na svět a pak si je zpátky vozily do těch měst kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní krásně, ne? Narodil jsem se v Ráji.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To zní krásně. Hodně se tomu smějí mé děti, který říkají: "Tatínku, ty ses narodil v Ráji, ty určitě umíš vyprávět pohádky." Tak, když byly hodně malý, tak jsem jim nesměl část, ale musel jsem jim vyprávět pohádky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo tak. A který byly nejobvyklejší, když už jsme u toho?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, většinou jsem si pohádky vymýšlel, protože se jim to nejvíce líbilo. Takže vždycky, když přišla babička a ostatní, tak četli ty klasické pohádky, které měli rádi. Tak, jak říká pan Svěrák, děti se musí zalévat těma pohádkama. Tak já jsem je zaléval tím, že jsem si vymýšlel různý věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakými pohádkami zalévali vás, když jste byl malý Ivan?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Abych se opravdu přiznal, já si na ty pohádky nějak moc nevzpomínám, protože to bylo to období budování toho šťastnýho socialismu, takže máma dělala v železárnách, otec dělal na dole. Takže tam mají takový scénky, že hodně pracovali a pak spoustu věcí kolem. My jsme byli 3 bratři, tak ty pohádky tam byly, ale více méně byly tak z povzdálí. Až jsme si pak začali číst, protože ten rodinnej cirkus, bráchové ode mě byli o 2, o 3 roky, takže 3 takový malý kluci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, vy jste nejstarší?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Nejmladší. Já už jsem měl trochu tu cestu projitou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já tohle to, ten pocit znám, taky jsem ze 3 bratrů, taky nejmladší. Byl jste taky rozmazlován trošku?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, já asi ano. No, určitě. To musí bejt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jinak kromě toho, že jste byl hezky rozmazlován, jaký bylo to dětství?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Dětství v Havířově jako pro nás děti, si myslím, že bylo hezký, protože největší starost bylo jít ven, být venku. A já jsem od první třídy začal hrát hokej. Takže jsem měl až do dospělosti jako vystaráno, protože to si dodnes vzpomínám, máma mě budila ve čtvrt na pět ráno. To jsme se jako kluci museli obléct do té výzbroje sami, protože jsme to na zimáku neuměli. A šel jsem tím nočním Havířovem na zimák, tam jsem trénoval třeba od 6 do 7 a pak jsem. Vysvlíct jsem se uměl. A pak jsem šel do školy, no. Tak ale to dětství bylo hezký. Někdy ráno jsme šli takhle na trénink a už byly udělaný kluziště mezi domama, tátové to nastříkali. To dětství, hra, hokej, zábava a neřešily jsme jako děti ty věci kolem. To přišlo až v tom období, kdy jsme začali koukat, co se to děje, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně. Ale když vám takhle šel ten hokej, nepřemýšlel jste o tom, že ho někdy bude hrát profesionálně?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, jako dítě určitě, samozřejmě. Děti jsme o tom snili všichni a takhle o tom sní určitě dneska všichni kluci malý. Tak to má být, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak všichni kluci, kteří se postaví na brusle samozřejmě a vidí Jágra třeba, že jo. Kdo byl vaším takovým idolem tehdy?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, tenkrát to byli takový jako Holíkové, pak později to byl Machač, kterým se tím tělem jako dostal do tý Kanady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jeho bodyčeky slavný, že jo.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Takže to byly takový ty naše velikánský hvězdy, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kdy ten hokej vás tedy definitivně pustil?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, pustil mě, začalo to na gymnáziu, tam už intenzivněji, protože ten život se mi začal pomalu otáčet k věcem, který jsem objevoval nový. Začal jsme se pohybovat mezi máničkami a lidmi, kteří mě naučili číst jako nový věci, koukat jinak na ten svět, než že je potřeba udělat rekord na Nové huti Klementa Gottwalda. Takže ti mě učili i jiným věcem, tak tam jsem začal nějakým způsobem zvolňovat. Stále jsem hrál. A pak základní věc taky byla, já jsem hrál obránce do tý doby a když si vzpomínám, že tenkrát jsem hrál s takovými kluky, jako byl Luděk Čajka nebo Franta Procházka, kteří měli skoro o 20 centimetrů více a měli tak o těch 30 kilo více, to byli opravdu borci, tak pak jsem se tam už vzadu přestal chytat. Jsem už na to neměl. Ale pořád jsem se nějak snažil. Pak mě dali do útoku, ale to člověk jako hned nechytnul. A s přechodem na vysokou školu do Olomouce už bylo rozhodnuto, že tam už jsem skončil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatím jsme se v Tandemu s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem nedostali dál od toho hokeje, ale my se samozřejmě v tom jeho curiculum vitae vrátíme tak hezky chronologicky do toho, jak postupoval. Ale teď si trošičku odskočíme, odběhneme, protože mě zajímá, jestliže máme šanci si něco oglosovat, okomentovat, co to vlastně je, protože myslím si, že ne každý v naší populaci ví přesně, co to je behaviorální toxikologie a neurotoxikologie. Takže zkuste nám to trošičku rozklíčovat.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Rozklíčuju tu. To bylo pro mě velmi vzácně zajímavý období asi od roku 91 do roku 97, kdy jsem se náhodou v té době, protože jsem se pohyboval, pracoval jsem na oddělení psychologie práce ve zdravotnictví, ještě pod krajskou hygienickou stanicí. A tenkrát jako Američané, tím jsou známí, že dělají výzkumy po světě, a některý části světa pojímají jako přírodní laboratoř. A myslím to v to dobrém smyslu. Tenkrát se zaměřili na obraz Teplicka, kde dlouhodobě bylo znečištění ovzduší toxickými látkami a vším a chtěli tam realizovat velikánský výzkum. Díky tomu se k nám dostaly všechny ty měřící přístroje na ovzduší, vodu, potraviny. A tenkrát jsem se náhodou nachomejtnul k nějakýmu týmu, kde byl pan doktor Šrám. To byl člověk, kterýho si velmi vážím, protože mě v počátku provázel tím, co to vůbec věda je, jak se dělá. A tím jsem se dostal k tomu názvu, já jsem vůbec nevěděl, co to znamená. A zjednodušeně to je věda, která studuje vliv neurotoxických látek, zjednodušeně arzen, rtuť, olovo a další, který jsou buď v ovzduší, v potravinách a jaký to má vliv na psychické funkce a jaké to může mít následně poškození na mozek a chování lidí. Takže to behavil, to je chování a to neurobehaviorální to znamená, jak ty naše případné nervové poškození ovlivňují naše chování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tím jste se zabýval tehdy nebo do dneška ještě?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tehdy. To bylo takové období, já mu říkám jako vědecké, někdy úsměvně i kongresové turistiky. To bylo krásné, protože nějakou dobu jsem trávil ve Spojených státech, v EPA, což je největší jako výzkumná laboratoř na životní prostředí. Já si dodnes říkám, ať může mít, kdo chce jakejkoliv názor na Ameriku a Američany, ale věda je tam nejdále. Takže já, když jsem tam šel, tak jsem byl jak v Jiříkově vidění. Během krátké chvíle jsem měl k dispozici všechny univerzity na světě, všechny výzkumné metody, spoustu peněz jako na výzkum, který oni rozdělovali velmi efektivně. To znamená, že se nezabývali nesmysly, ale chtěli výsledky. Takže jsem se dostal tam, tam jsem připravoval výzkum a pak jsem přijel do Čech, když jsem během 6 let vyšetřil asi 3 tisíce lidí, teda dětí, zaměřili jsme to na děti. A to bylo taky pro mě zajímavé období, protože jsme přemýšleli, jak to dělat, jak vyšetřovat děti ve školách, kde je hluk. A my potřebujem k vyšetřování ticho. Tak oni tenkrát koukali, já jsem vymyslel, já jsem koupil pojízdnou labotoř zubařskou, která měla jet do Ruska. Vytáhli jsme z toho ty křesla zubařský a dali jsme tam počítače. A od té doby jsem jezdil po školách na Teplicku, Prachaticku, Znojemsku. Vždycky jsem přijel ke škole, zapnul jsem dráty a zval děti na počítač. A tenkrát v tý době, v roce 93, 4, 5 počítač, jo, tady byl takovej malej, já měl obrazovku už barevnou, tak to bylo pro ty děti něco fantastickýho. Tak vlastně v tom autobuse jsme vyšetřovali děti, potom jsme jim odebírali biologický materiál. To byla taky diskuse. Já jsem jako Američanům říkal, že teda zuby jim trhat nebudem, přitom to je nejlepší. Ale co bylo cenný pro nás, že jsme mohli stříkat pramínky vlasů hlavně děvčátek. Kde jsou dlouhý vlasy, tak tam se dá sledovat pomocí složitých chemických analýz, co vlastně jedly, co dýchaly ty děti v průběhu let, jo. Třeba na mě by to dneska nikdo nevyzkoumal, já jsem plešatej. Takže by mohli sledovat maximálně týden. Takže jsme dávali jako ty data, které vznikaly v laboratoři, to se posílalo do Švédska, do Anglie, do Ameriky. To byl logisticky komplikovanej výzkum. Ale tady u nás šlo o to ty děti vyšetřit a zjistit teda, jestli to má nějaký vliv, nebo ne.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď se vrátíme, jak už jsem slíbil, k životopisu mého dnešního hosta, doktora Ivana J.Skalíka, který je psychologem a psychoterapeutem. Ale naposledy jste byl hokejistou, co jsme si tak povídali. Pak jste šel studovat. Jak jste si vybíral svůj obor studia? Podle čeho?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Jenom podle intuice, ale základní jedna podmínka byla, aby tam nebyla matematika.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to chápu.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Poznal jsem potom, po těch 20 letech a třeba, když jsem začal pracovat ve Státech a dělal jsem statistický analýzy, že to byl ten naivní názor toho mladýho náctiletýho chlapce, protože dodnes respektují všichni, kdo umí matematiku, velmi si jich vážím a je to neskutečně úžasná věda, ale já jsem byl bohužel nepolíben, neb jsme měli s matikářkou na gymplu nepsanou dohodu, že každý rok dostanu čtyřku, ale nepůjdu maturovat. Tak jsem to nějak tak prošel, a tím pádem jsem si vybíral jen z filozofických směrů na filozofické fakultě. Tak moc toho nebylo tenkrát, tak jsem se rozhodl jít do Olomouce. Moc tomu tenkrát nikdo nevěřil, že se tam dostanu, protože přece jenom to curiculum školní nebylo zrovna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta čtyřka tam trochu čněla, že jo.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tam jich bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, víc, jo?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, bylo jich víc, na gymplu jich bylo víc. Ale pak se ve mně něco, já nevím co teda, žena se tomu dodnes diví, tak jak jsem tam byl první, druhý, třetí ročník a pak jsem se nějak prostě vzpamatoval, asi jsem měl strach z toho, že bych musel nastoupit do práce, tak jsem maturoval s vyznamenáním, což mi teda pomohlo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska jste se tedy etabloval v oblasti psychologie, psychoterapie.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To je vlastně můj jeden z hlavních jako oblastí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na kterou jaksi oblast lidských činností se soustřeďujete v oblasti vašeho výzkumu, vaší práce?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No, teďko už to není v tý pozici výzkumu. Když to řeknu zjednodušeně, protože si myslím, že opravdu jak v tý vědě, tak psychoterapeuti, psychologové hodně věcí komplikují. A někdy jako až to zamlžují různými školami a výrazy. Já se snažím vlastně provázet lidi ke spokojenosti, aby byli spokojenější. A dnes se zaměřuji, nemám to příliš jako vyhraněný, nepracuji s hodně malými dětmi, protože tam je potřeba jakoby precizní diagnostika a já s tou systematičností takhle na tom nejsem. V tom je úplně skvělá moje žena, ta to velmi dobře dokáže. A já se zaměřuji na vlastně provázení lidí v různých těžkých životních situacích. Jsou to lidi, kteří se dostanou do těžký situace ne vlastní vinou, třeba týrané ženy v poslední době vlastně. Je zvláštní, ale bohužel vždycky v tý společnosti musí dojít k precedensům, aby se věci otevřely. Tak vlastně spisovatelka v Brně, která byla svým manželem zavražděna, tak vlastně od té doby se mi zvedla klientela i v této oblasti. Takže pracuji hodně s ženami, který jsou jakoby utlačovaný, týraný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A myslíte si, že ty ženy na základě tohoto precedensu jaksi získaly větší odvahu nebo si řekly, tak a do toho jdu?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Je to jeden z těch faktorů. Nejdůležitější je, tam musí být vždycky někdo v okolí, kdo je podpoří. Bohužel i ty rodinné systémy je nepodporují, protože jim říkají, no, to musíš vydržet, ale on zase. Takže myslím si, že hodně žen drží tady v tomto, že prostě si zvyknou a nechtějí. A pak je tam ještě, dneska jsem se s tím setkal, jsem z toho docela jako rozpačitej, protože když se někdo pustí do tý cesty, tak já jsem byl pozván jako svědek k soudu. Musím říct, že se mi to moc nelíbilo, protože ty ženy, který jsou dlouhodobě takhle týraný, se tam znovu obnažují. A já jsem žádal o institut utajenýho svědka nebo a ono to nejde. Já si myslím, že nechtějí lidé. My dokážeme spoustu věcí, ale tím, to je taky součást mý práce, já to zjednoduším v popisu, takže jako by jsme byli přiškrceni. Lidé mají v sobě spoustu dovedností, neskutečný množství, ale něco jim to přiškrtí a nemůže to jít ven. A proto taky dneska, když dělám ať psychoterapii nebo se věnuji hodně kaučování, pracuji ve firmách. To je oblast, kde se snažím rozvíjet management, aby ne pracovali více, ale aby pracovali efektivně a byli spokojení a aby taky uznávali nějaký lidský hodnoty. Jako dneska už to jde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nevím, do jaké míry doktor Ivan J.Skalík, můj dnešní host, psycholog a psychoterapeut, používá ve své praxi humor. Myslím jaksi jako léčivý prostředek. Ale každopádně určitě pomáhá vám, osobně myslím. Kterého klasika českého humoru byste přizval třeba ke spolupráci?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já bych přizval pana Svěráka. Aniž by to věděl, tak je naším rodinným průvodcem. Všechny děti, jako žena posloucháme příběhy, samozřejmě když jsou nějaké filmy, naposledy Kuky třeba pro děti, úžasný film, který má v sobě takový ty lidský hodnoty. Takže to je moc hezký, když se tohle děje na plátně a lidé si z toho něco odnášejí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já si myslím, že Zdeněk Svěrák to dokonce přenáší do praxe, protože pomáhá hodně i charitě a ten jeho přístup je tak neobyčejně objevný, lidský a příjemný, že to ani nevypadá, že se moc snaží, protože on má prostě talent.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je velice v módě, bych řekl, a pro mého hosta, psychologa a psychoterapeuta, doktora Ivana J.Skalíka je to možná dobře, protože to je prostě podstata taky z části jeho práce, jeho činnosti, je v módě takové to koučování pro manažery. To taky je část vaší práce, viďte. Psychologické koučování.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, jako dneska je to taky velká část mé práce. Zcela taky na rovinu říkám, i když koučové o tom nehovoří, je to taky oblast, která napomůže udržovat rodinu ve vyváženém ekonomickém stavu, protože jak se to liší, když dělám jakoby psychoterapii, já dneska jako nedělám na pojišťovnu, takže je to i o platbách. A vlastně, když děláme koučování, tak já s některými studenty mohu pracovat za velmi nízký honorář, je to samozřejmě méně, ale s někým zadarmo. Mohu vlastně přesouvat tu část, kdy si vydělám v těch firmách, i těm lidem, kteří zrovna v tu chvíli se nacházejí v těžké situaci a nemohou si to dovolit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je právě to, co jsem se chtěl taky zeptat, že jsou určitě lidé, kteří by vaši poradu, vaši pomoc potřebovali a nemají na to vůbec žádný prostředek. Tak jestli takoví lidé nezůstávají takříkajíc jaksi na suchu a bez pomoci. Tak jak je vidět, tak ne.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, že ne. Ono to taky někdy je to takový nafouklý. Já třeba, když pracuji s klienty, tak oni si, opravdu my se i dopředu dohodneme, co je pro ně jakoby, dejme tomu, měsíčně možný, aby je to nezatěžovalo, protože už tak mají těžkou životní situaci a teď ještě aby přemýšleli o tom, jestli na něco mají. Tak takhle otevřeně se o tom bavíme, aby i tohle bylo pro ně jistotou, že je to zase více nezatíží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v čem můžete pomoct tedy těm manažerům a v čem jim pomáháte?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
V čem jim pomáhám? Já si myslím, že dneska třeba oproti tomu, když jsem začal před 15 lety, se dostáváme do stavu, a jsem velmi rád, když to řeknu na nějakém příkladu, dříve kdybych přišel do nějaký firmy a řekl, že bych chtěl pracovat na hodnotách managementu, jaké ti lidé mají hodnoty, jako životní, tak bych očekával, teda to byly takový zkušenosti, že před X lety by mě okamžitě vyhodili. Řekli by, co to je hodnoty, my chceme, ať více pracují a máme větší zisky. Dneska už jako dochází k tomu, že lidé, kteří vedou týmy a firmy a je to prokázaný ze světa, kde v tom jsou mnohem dále, to mají být lidé, kteří mají zdravé a zralé životní hodnoty, protože od toho se potom odvíjí všechny ty další, říkáme v uvozovkách sprosté české slovo jako leadership a podobně, protože ono to vlastně nemá moc ekvivalent. Já, když se ptám na těch, když mám takový workshopy nebo některý dlouhodobý programy, ať mi lidé řeknou, co to je vlastně leadership, co to je leadr, tak co napadne v český kotlině každýho - kdo vede lidi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéf, vůdce nějaký.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Vůdce, no. Máme tam vůdce a hned se nám objeví někdo. Takže to je takhle spojený. Ale ten leadership je o něčem jiném. Takže, abych to zjednodušil, když pracuji s manažerama, tak se snažím, aby ti lidé na základě svých zdravých vnitřních hodnot se snažili z lidí, které vedou dostat co nejvíc z jejich potenciálu, ale tím způsobem, aby to pro ně bylo, když řeknu slovo příjemné, tak to možná zní až takový moc hezký, ale aby tam ti lidé pracovali jakoby rádi a dávali něco ze sebe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že máte stoprocentní pravdu, ale řekl jste tam taky dost důležitou větu nebo důležitý obrat - zralé hodnoty. Ale já mám takový pocit, jak tak sleduju jaksi třeba, dejme tomu, oblasti médií. Dostávám takový časopis, kde se média skloňují v nejrůznějších jaksi pádech, tak je ve vedení ale drtivé většiny, možná 98 procent firem, prostě jsou to mladí hoši kolem 30 let. Jaké ti můžou mít zralé hodnoty? Co můžou přenášet za zralé hodnoty na svoje kolegy, na svůj tým?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já si myslím, že dneska už se to taky mění. Já, když řeknu konkrétní příklad, před X lety jsem jako v rámci koučování pracoval s jedním týmem, opravdu to bylo jakoby v topmanagementu jedné telekomunikační společnosti. A tam byli opravdu chlapci, jak popisujete, všichni měli pod 30, sharp, go oriented. Všichni vypadali stejně, squashová raketa a to. Ale já si myslím, že dneska už se to postupně mění, protože i v tom vedení firem poznali, že ty zkušenosti se nedají nahradit. A ta věc, víte, já když to řeknu zjednodušeně, před 10 lety, možná se to někomu bude zdát až příliš tvrdé, ty firmy mohl řídit i houpací kůň. Ekonomika jela, všechno šlo jako na ruku. To bylo přebujelý, oni vyráběli a v tu chvíli už to měli prodaný. A teprve když se jakákoliv skupina dostane pod tlak nebo do stresový situace, zátěžový, která je dneska, tam se rozhoduje o tom, jestli to ti lidé ustojí. A tady v tomhle já si myslím, že ta zralost a ta zkušenost, pokud to některé firmy nemají, tak tam schází. Ale já myslím tam, kde pracují a jsou to banky, farmabyznys, výrobní podniky, já jezdím třeba na Ostravsko, na Brněnsko, tak jako lidé už tohle chápou, že to není opravdu jenom přesvědčit tím mediálním obrazem, ale vzbudit v lidech zájem. Dělaly se dlouhodobý výzkumy, co teda ten leader, co jsou ty základní hodnoty. A jediná, která se opakuje vždycky, to byla čestnost a pokora. A nemyslím tím, že pokora se projevuje tím, že člověk jezdí v trabantu, ale pokora jako k tomu světu a k tomu principu fungování, že i když já jsem nejvýš, tak těm lidem mám naslouchat, mám k nim respekt, beru je jako partnery, s kterými společně děláme a vnímám, že nejsem ten jediný, který to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A naslouchám jim.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
No.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kdo jiný než psycholog by měl být takovou, jak se to hezky česky říká, vrbou, do které říkáme svoje trable tak, aby to nikdo jiný neslyšel, aby nám ta vrba poradila, pomohla. Takže, když mám tu příležitost s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem si povídat, tak se vás teď zeptám, co je taková černá můra vaše jako psychologa? Čeho se tak nejvíc bojíte, že za vámi dotyční přijdou a že to budete muset řešit? Protože jsou určitě věci, které řešíte radši než některé jiné.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To tak je, no. Ale já myslím, teď mě napadl jeden příklad. Samozřejmě nejsložitější je to, když se pohybují lidé jakoby na hraně bytí a nebytí, kdy jako ty těžké depresivní rozlady a ty sociální /nesrozumitelné/ vedou lidi k tomu, že mají chuť skončit to bytí u nás, tak já bych neřekl, že to je jako můra, je to prostě složitý. Ale za ty léta se s tím člověk naučí pracovat, protože když děláme věci, jak nejlépe umíme a snažíme se, je v tom zase i trochu tý pokory, my nejsme schopni ovlivnit všechno. To je taková věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že vy ale můžete určitě ovlivnit víc, když k vám někdo takhle přijde, protože ten dotyčný může být opravdu hodně rozhodnutý, že už to skončí a uzavře. Mnohem víc možná než ten, který stojí na nějakém parapetu a demonstrativně předstírá nutnost sebevraždy a nechá se přemlouvat nějakými policejními vyjednavači, protože ten se většinou přesvědčit nechá. To bývá většinou, podle mýho názoru aspoň tak, jak to vidím teda já, myslím, naše veřejnost jako hodně demonstrativně. Ale ti, co přijdou k vám, tak ti jsou opravdu asi v koncích.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Je to samozřejmě velmi malá část, aby to nevypadalo, že pracuji jako s touto populací. Ti se dostanou ke mně málokdy. Většinou tam jakoby přijdou i s tím, že to jsou věci, který jsou v pozadí za tím, teprve v průběhu práce docházíme na to, že se to nebojí otevřít, pohlédnout na něco. A je to běžný ve světě, že když na něco pohlédneme, tak s tím můžeme zacházet. Když něco přijmeme, tak s tím můžeme něco dělat. Takže já si vážím všech klientů, kteří ke mně přijdou. Já jim sám říkám, že to je opravdu neskutečná odvaha. Sám jsem prošel ve výcvicích terapeutických 18 let teda, říkám si, že to je až trochu nenormální. Ale tam jsem se spoustu naučil. Ale když někdo přijde, vemte si, jdete k zubaři a on vám vyvrtá zub, jdete s kolenem, udělá rentgen. Ale jít někam, kde vlastně řeknete svůj příběh a obnažíte se, to už chce odvahu, odhodlání nebo někdy taky už jako poslední cestu, co ještě s tím, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je taky pravda to, že když to jaksi sdělím, když se o to podělím s někým, tak je to mnohem snesitelnější.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Určitě. A jsou tam i takový faktory, víte, těch škol je nekonečně mnoho. Já jsem se naučil díky tomu teď, jak pracuji v rámci toho koučování, jak vypomáhám těm lidem, být jako efektivnější. Dám vám příklad, to mě pobavilo. Volala mi jedna klientka, že by přišla. Já jsem říkal ano, přijďte. Ona říká: "No, v pondělí mi letí letadlo." Já říkám odkud. No, že letí z New Yorku. Já říkám, nemáte to kousek daleko jako. Ona říká: "Ne, já jsem o vás slyšela tady od kamaráda, já chci letět za váma." Já říkám dobře. A co děláte? "No, já chodím 5 let na psychoanalýzu." Zase jiný druh jako. A já jsem si tak říkal, ona chodí 5 let na psychoanalýzu někam, jednou týdně hodinu. A pak přišla, tak jsem si říkal, že v tom životě se tak jako neposunula. A tím to spojím. Já se snažím, když pracuji s lidmi, když mají nějakou obtíž, aby udělali něco viditelnýho, aby to šlo vidět. Dávám jim úkoly, dostávají lidé domácí úkoly, co mají udělat. A tam ten posun, si myslím, je trochu rychlejší. Někdy psychologové jsou dost fundamentalisté, protože mezi sebou hodně zápasí. Já myslím, že každá škola může mít jako něco svýho. A voni povídají, to je takový na povrchu. To vnitřní, to tam není. A já říkám a ti lidé jsou šťastní. A když je člověk šťastný, tak pak lépe řeší ty věci i hlubinný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak si tak povídáme v Tandemu s psychologem a psychoterapeutem, doktorem Ivanem J.Skalíkem, tak jsem si vzpomněl na film, kde, když si to tak představíte, je takový ten velikánský obr černoch, který funguje v podstatě něco jako psychoterapeut, protože vstřebá do sebe to zlo z toho dotyčného přímo jaksi ve formě nějakých takových částeček, které do sebe vsaje a potom je někde vyplivne. Co vy, když takhle nasáváte z těch lidí ty neblahé věci, kde vy si je potom takhle vyplivnete? Jak vy sám relaxujete, abyste si zachoval zdravý rozum?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Já musím říct, to je třeba jedna z takových trochu zkreslených představ široké veřejnosti, že terapeuti vlastně nasávají to těžký, ty situace. Nasávají, ale je tam taky spoustu radosti. Včera za mnou byla jedna klientka, která byla 10 let ve vztahu s člověkem z jiný země a z toho jako 4 roky fakt těžce týrána. A včera tam zářila, protože překročila určitej práh, asi za rok a čtvrt práce to bylo. Bohužel jí pořád zvou k soudům, ale já už tam zase půjdu, ale jenom proto, abych ji chránil, pro nic jinýho. Ale to byla taková radost, taková energie, co z ní vytryskla. Takže i tohle se děje. Teď páry, dělám hodně taky párovou terapii, párový provázení, který se vlastně jako léta nemohou dohodnout. A pak vlastně jako zjistí, že se jedná vo poruchy komunikace, ale jak se to nabaluje na maličkostech, tak už vznikají averze. Teď to skočí do emocí, tak už jsou na sebe, jak se říká lidově.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alergičtí?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak alergičtí, že jakoby spolu nemohou být. A pak někdy v průběhu těch sezení přijdou na to, že to vlastně je jenom tím, jako jiným očekáváním, něčím jiným, tak se dají dohromady. Takže spoustu hezkejch chvil tam taky zažívám. Já si myslím, já jsem rád, že jsem nezačal dělat psychoterapii po škole, že jsem byl. Já jsem teda po škole prvně dělal na ocelárně, kalil jsem ocel, pak jsem nastoupil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako přímo jste kalil?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Kalírna Nové hutě Klementa Gottwalda. Poté, co jsem zjistil, že nemám ty rudý knížky, tak to se moc pracovat nedalo, to nebylo zábavný. Pak, když se to obrátilo, byl jsem v Praze. Ale pak jsem dělal v tom výzkumu, pak jsem dlouho dělal v Precentru, to jsem založil, existuje v Praze Centrum primární prevence sociálně patologických jevů, kde jsem dělal s dětma, s rodinama, který měly nějaký problémy. Ve školách jsem dělal s učitelema. Tím chci říct, že jsem takhle šel životem, zkoušel různý věci a pak začal dělat jakoby s lidmi, ale už jsem měl nějaký povědomí. Dneska si myslím, že je to dost těžký pro ty kluky a holky. Oni skončí školu ve 23, 4, chtějí po nich výcvik a ať jdou dělat. A teď co mezitím? Tohle je u nás nedomyšlený. Třeba ve Státech to mají trochu lépe propracovaný, protože tam nikoho takhle hned jako nepustí pracovat s lidma. Ale k tomu dobíjení, jak jste říkal, tý energie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, co? Zahrajete si hokej ještě občas?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Tak. Po 30 letech jsem registrovaný hráč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kde hrajete?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Hraji za HC Papoušek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pardon, že se směju.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Hraju za Papoušky. Mně se to líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to je za tým?
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
To jsou kluci, někteří bývalí hokejisti, některý jsou tam i velmi mladí, mají 25, takový nabouchaný. Ale berou mě tam, baví mě to hrozně. Rodina má z toho chvíli srandu, chvíli se mě ptají, kdy přijdu polámanej. Syn, protože hraje hokej, tak s tím teďko soupeříme, kdo dá víc gólů v zápasech. Takže spoustu věcí takových aktivních. Hlavně s rodinou, protože když to celý den někde padá, teď přijdete domů a teď tam vidíte tu pohodu, jak to tam všechno funguje, tak ty věci těch klientů jsou někde jinde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou někde úplně jinde. A ten sport, to vám můžu jenom odsouhlasit, je úžasný, protože člověk přijde úplně fyzicky zmlácený, ale psychicky nahoře. Tak. Já vám přeju, ať se vám takhle daří samozřejmě dobře relaxovat, ale tohle přenášet na vaše klienty a pacienty. Doktor Ivan J.Skalík byl dnes hostem Tandemu a já vám přeju, ať se vám daří. Ať se vydaří ten rok, který nám právě začíná. Ať je dobrý.
PhDr. Ivan J. SKALÍK, psycholog, psychoterapeut
--------------------
Děkuji za pozvání a ať se všem vede a mají radost.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
