Pifka
Když řeknu, že na někoho mám pifku, chci říct, že na toho člověka mám tak trochu zlost, jsem na něj poněkud rozzlobený, možná jsem proti němu i dlouhodoběji zaujatý. Také by se dalo říct, že na něj mám spadeno. Negativní pocity, které cítím, když mám pifku, nejsou ale nějak zvlášť vášnivé, pifka je rozzlobenost lehká, kvůli pifce se nevraždí, spíš jen mračí.
Budeme si dnes povídat o původu rčení mít na někoho pifku, pokusíme se zjistit, co to ta pifka vlastně je nebo možná byla. Protože se pifka dostala do této rubriky, asi tušíte, že to s ní není nějak zvlášť jasné. Máte pravdu. Už zase budu mluvit o několika verzích původu tohoto slova a samotného rčení.
V Jungmannově slovníku, který zachytil stav češtiny na počátku našeho národního obrození, se vyskytuje slovo, kterému dnes věnujeme pozornost, ve dvou podobách. Jednak tak, jak ho známe dnes, tedy s ef, ale také v podobě pivka, s vé uprostřed. K této variantě se však říká, že tu jde o opilost, o pivku, která vzniká vlivem pití piva. Slovo pivka v češtině dnes už neexistuje a odborníci si nemyslí, že by nějak souviselo s pifkou s ef. Tato pifka podle jedněch, například podle etymologa Václava Machka, vznikla ze slovenského mít na někoho pik, mít na někoho dopal, přičemž slovenské pik, někdy také psané s ypsilonem, by mělo být příbuzné s litevským pykti, zlobit se. Slováci mají také hezké slovo pikulka, kterým označují rozhněvanou dívku.
Další teorie vychází z přesvědčení, že jsme rčení mít na někoho pifku přejali z němčiny, kde se říká eine Pik auf in haben, což znamená mít na někoho zlost. Ono německé Pik by pak pocházelo z francouzského pique, tedy špice, píka, ale také nabodnutí a trpkost. V tom případě by naše pifka souvisela nejen s píkou, od které začínali ti významní lidé, kteří vzešli z prostých poměrů, ale i s píky na kartách, kde jsou tyto bodné zbraně vyobrazené, a dokonce také s pikantnostmi a pikantériemi, což jsou jevy dráždivé, jinak řečeno bodavé. Ostatně i české píchat patří do širšího jazykového příbuzenstva píky, piků, pikantností a možná pifky.
Obě teorie, jak řekněme slovenská, tak dejme tomu francouzská však neumějí odpovědět na otázku, jak z původního k v češtině vzniklo f. To se obvykle neděje. Takže dnešní etymologové říkají, že nejspíš se věc má tak, že slovo pifka ve slovním spojení mít na někoho pifku vzniklo ze zvukomalebného citoslovce pif, kterým označujeme výstřel. Když máme na někoho pifku, máme pocit, že bychom ho chtěli zastřelit.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
