Pilníkářská stezka na Českém kopci na Vysočině přibližuje život v odlehlé horské vesnici

Podle pamětí jednoho z posledních žijících pilníkářů Jaroslava Nedělky se řemeslo dostalo do Křižánek prostřednictvím vandrovníků, kteří přišli ze Saska: „Stalo se tak někdy v první polovině devatenáctého století. První pilníkářská dílna vyrostla na pile Václava Kupce v české části Křižánek. V této dílně se později vyučila většina křižáneckých pilníkářů, kteří začali řemeslo provozovat ve svých skromných chalupách rozesetých po úbočích kopců, které se svažují k řece Svratce.“

První pilníkáři byli svým způsobem všeumělci, protože kromě pilníků a rašplí vyráběli také nebozezy a další nástroje potřebné pro tesaře, truhláře, ale i k běžnému použití v domácnosti. Křižánečtí mistři vykovávali pilníky ručně pod dvěma kladivy. Ocelové tyče se nejdříve zahřály v kovářské výhni a po vykování bylo nutné pilníky vyžíhat. Po ochlazení se pak brousily a poté následovalo ruční vysekávání.

Jaroslav Nedělka vzpomíná: „Zuby se vysekávaly na litinové kovadlině zasazené do dřevěného špalku. Pilník se na kovadlině přidržoval pomocí úzkého řemínku. Seděli jsme na třínohé stoličce, která se ani na nerovné podlaze nepohybovala. Tajemství vysekávání zubů spočívalo v tom, že pilníkář úderem dláta vysekl zub. Ve vyseknutém sklonu pak k němu přisekával další a další. Museli jsme tlouct stejnoměrně, aby každý zub nebyl jinak velký.“

Pilníkářská stezka na Českém kopci|foto: Petr Hladík

Do historie pilníkářského řemesla se můžete přenést na naučné stezce s názvem Za pilníkáři na Český kopec, která měří asi dva kilometry. Úvodní stanoviště je na moravské návsi Křižánek a pokračuje přes vesnickou památkovou zónu, zemskou hranici tvořenou řekou Svratkou až na Český kopec. Cestou můžete také hledat poklad. Instrukce najdete pomocí QR kódu, který je na posledním stanovišti.