Přišel a hned dal gól, tak to jsem se bál, říká Pavel Kuka o fotbalovém spoluhráči Janu Kollerovi
Jeden je sparťan a druhý slávista. Potkali se v reprezentaci a jejich úspěchy jsou korunované medailemi. V pokročilém věku začali hrát hokej. Co je k tomu vedlo?
Pavel Kuka prošel řadou klubů, srdeční záležitostí je Slavie, ale fotbalově se nejlíp cítil v Kaiserslauternu. „Tam jsem měl úžasný úspěchy a hrát před 50 000 diváky jsou neskutečný emoce.“ Jan Koller ke svému vývoji říká: „U mě to šlo postupně, nejdřív belgický Lokeren, pak Anderlecht, tady jsem hrál asi nejlepší fotbal. Vrcholem ledovce byla německá Borussia Dortmund, dodneška s nima spolupracuju a jsem za to strašně rád.“
Malý a velký
Oba útočníci se pyšní medailí z Eura, ale liší se kov a rok. „V roce 2004 v Portugalsku jsme skočili třetí. Měli jsme fantastický tým a tenkrát jsme v prodloužení prohráli s Řeckem. Mrzí mě to, protože jsme měli šanci to vyhrát celé. Aspoň ve finále jsme být měli,“ vzpomíná Jan.
Pavel Kuka se v roce 1996 v Anglii s týmem dostal až do finále proti Německu, kde většinu hráčů znal velmi dobře. „Žádné pocity jsem si nepřipouštěl, soustředil jsem se na zápas. Měli jsme k sobě vzájemný respekt a ukázalo se to i na tom zápase. Chvílema jsme Němce přehrávali a bohužel nám tam padl jen jeden gól a Němcům nakonec dva.“
V reprezentaci se potkávali tři roky. „Honza mě zastoupil hned v prvním utkání, kdy jsem se zranil a hned vstřelil gól. Takže na to setkání si pamatuju velmi dobře, protože v tu chvíli jsem se samozřejmě bál o místo. Ale pak jsem se s ním potkal na hřišti, a možná tím, jak jsme úplně jiný typy, to skvěle fungovalo.“ Jan měl velký respekt. „Pro mě byli vzory, učil jsem se od nich, moc mě v začátcích pomohli a skvěle mě přijali.“
Fotbal vyměnili za hokej
Oba skončili zhruba ve stejném věku, kolem 37 let. „Zjistili mi arytmii srdce, přidaly se svalové záležitosti a už to nešlo. Ale je to celoživotní láska a zahraju si dodneška, takže jsem vlastně neskončil,“ směje se Jan. A Pavel potvrzuje: „Už ta rychlost nebyla taková, ale zahrál jsem si pak ještě v okresním přeboru. Ono když vás pořád něco bolí, už to není taková radost.“
Tak se vrhli na hokej a pochvalují si, že ho můžou hrát i ti, kteří mají problémy s koleny. „Já jsem v bráně, tam nemusím moc bruslit. Je to jinej sport, zpotíte se, ale nebolí to. Hrajeme pravidelně třikrát týdně. Třeba si nás někdo všimne a někam nás vyzve,“ zamýšlí se s nadsázkou Pavel a Jan doplňuje: „Moje ambice je tam hlavně chodit. Tréninkama se zlepšujeme. Občas máme exhibiční zápasy a je to fajn.“
Co bránilo Pavlovi Kukovi přestoupit do Anglie a lituje toho? Jaký dokument chystá Jan Koller a proč se mu říká Dino? Jak probíhala rozlučka Pavla Kuky, na kterou přijel i Pavel Nedvěd? Poslechněte si v pořadu Slavné dvojice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
