První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Život na voru měl své kouzlo, bývala na něm i kuchyně s ohništěm

První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Předpokládá se ale, že se dřevo plavilo po všech u nás tehdy splavných řekách. Voraři od jara do zimy vázali vory z klád a ty pak spojovali do takzvaných pramenů. Plavba končila obvykle v Praze na Výtoni, kde se dřevo „vytínalo“ – platilo se zde za něj clo.

Život na voru měl své kouzlo. Například na něm bývala i kuchyně s ohništěm. Voraři přepravovali také zboží – sůl, tuhu, stavební materiál. Na vory brali i cestující a hokynáře, kteří takto dopravovali do Prahy pečivo, máslo, vejce, drůbež, zeleninu, či masné výrobky.

Zpátky domů se pak voraři vraceli pěšky nebo na kolech, která si přivezli s sebou. Vltavská voroplavba zanikla vinou výstavby přehrad. Poslední vor jel po Vltavě 12. září 1961. V roce 2022 bylo vorařství připsáno na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.