Rukavičkářské závody v Dobříši mívaly 3.300 zaměstnanců. Dnes je rukavičkářské řemeslo na vymření
Městem rukavičkářů se Dobříš stala už za první republiky. Ze středních Čech putovaly do světa miliony párů rukavic v padesáti barevných odstínech. Zdejším učilištěm prošly stovky učňů. Dnes by náročné vzory zvládlo ušít jen pár lidí. Historii rukavičkářů si můžete připomenout v muzeu na Mírovém náměstí v Dobříši.
„Divíte se tomu, že rukavičkářství zaniká? Dámy a pánové přestali kožené rukavice nosit. V Praze nevlezla dáma do elektriky, aby neměla na rukou rukavičky, které jí hrály s kostýmem. A dneska? To se podívejte. Dneska je nikdo nenosí!“ říká rukavičkář Karel Bednář. Řemeslu se začal učit v roce 1947. Teď provádí zájemce po expozici rukavičkářství v Muzeu Dobříš.
Tradice výroby rukavic na Dobříšsku trvá více než 150 let. Po první světové válce rostl zájem o kožené výrobky a z Dobříše se stalo rukavičkářské centrum. Po znárodnění v roce 1948 tady vzniká národní podnik Rukavičkářské závody. „Bylo to 25. dubna 1948, kdy byl položen základní kámen výrobní budovy,“ vzpomíná Karel Bednář. „Za dva roky, v roce 1950 už se v té první budově dělalo.“
Do nově vytvořeného podniku bylo začleněno celkem 82 menších firem. Podnik měl vlastní jirchárny, výrobu pletených rukavic a podšívek a dokonce si vyráběl i vlastní šicí stroje. Učiliště v Osově na Berounsku zajišťovalo přísun kvalifikovaných pracovníků. V Dobříši nebylo snad jediné rodiny, které by se rukavičkářská výroba nějak nedotýkala. Za prací sem dojížděli lidé nejméně z padesáti obcí v okolí.
„Můžu vám říci, že jsme nestačili plnit závazky. Dělalo se kolem 6 milionů párů ročně,“ vzpomíná Karel Bednář. Modeláři každý rok připravili kolekci asi 900 vzorů rukavic. Podnik měl pobočky ve Vietnamu, Sovětském svazu i v Maďarsku. Rukavice z Dobříše vzbudily obdiv na výstavách EXPO v Bruselu i v Montrealu.
S růstem výroby vznikala i nová sídliště a učilištěm prošly stovky učňů. Závod ale začal v devadesátých letech ztrácet dech. Státní podnik ukončil výrobu v roce 1992 a o tři roky později ukončilo činnost také učiliště. Vzniklo tady opět velké množství menších rukavičkářských firem. Hodně jich ale nepřežilo tlak světové konkurence s levnějším a málo kvalitním zbožím. Řemeslo tak začalo upadat. Areál bývalých Rukavičkářských závodů dnes obývají jiné společnosti a část je prázdná.
V současné době rukavice v Dobříši stále vyrábí společnost NAPA. Ročně vyprodukuje asi 25.000 párů rukavic, což je jen zlomek původní české produkce. Firma se zaměřuje na luxusní rukavice. Spolupracuje s módními návrháři. Pět párů rukaviček tady vyrobili i pro loutku Spejbla.
Příběhy dalších velkých podniků ve Středočeském kraji si můžete připomenout na webových stránkách www.slavime100let.cz. Najdete tam i pozvánky na zajímavé akce v rámci oslav stoletého výročí naší republiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.