Sáhla si na hlínu a se školou byl konec

23. únor 2019

Hobby magazín

Keramičku Věru Luňáčkovou to od útlého mládí táhlo na druhý konec světa. Chtěla zažít něco nového a zbožňovala ten pocit, že neví, co bude za hodinu. Proto se rozletěla do Indie a zůstala tam tři roky. Učila se od velkých mistrů v ohromném sochařském ateliéru. Byla to pro ni ta největší škola.

S příchodem dětí se to změnilo. Dnes se keramička usadila v Čertovině u Hlinska a vyrábí veselé pestrobarevné věci. Nejen hrnky a talíře, ale i lustry, anděly, fontány nebo mozaiky z vlastnoručně vyrobených keramických kousků. Má z čeho čerpat.

Ateliér Věry Luňáčkové, Hlinsko Čertovina

Talíře v zelené barvě od keramičky Věry Luňáčkové

Věrčina keramická samoobsluha před ateliérem

Inspirace z Indie, peníze za práci ze Švýcarska

Tříletý pobyt v Indii byl pro Věru Luňáčkovou nejintenzivnějším obdobím v jejím životě. Přijímací pohovor spočíval v tom, že musela vymodelovat obě svoje ruce. Povedlo se. Další zkušenosti získala ve Švýcarsku, kde pomáhala známému výtvarníkovi Bruno Weberovi. Tam získala i finance na dům a ateliér, který si vybudovala v Čertovině u Hlinska. Pořádá tam keramické kurzy pro děti i dospělé.

Ruce jsou zkouškou umu výtvarníka|foto: Věra Luňáčková

Keramické kurzy v Ateliéru Čertovina

Jakmile dáte dětem hlínu do ruky a mají možnost něco vytvarovat vlastníma rukama, ponoří se do svého světa a nevíte o nich.

„Pokud maminky začnou hned radit, co přesně má dítě dělat, není to dobré. Nechte děti vytvářet tvary podle vlastní fantazie, teprve když uvidíte, jakým směrem se jejich snaha vyvíjí, můžete pomoct,“ říká Věra Luňáčková.

Ne každý má k dispozici kvalitní hlínu, pec a místnost, kde nemusí být pořád absolutně čisto. Pokud chcete tvořit, můžete si tuto činnost vyzkoušet na některém z keramických kurzů.

„Čím víc toho umíte, tím víc můžete kombinovat. V Indii jsem pracovala hodně s bavlnou, ve Švýcarsku s betonem. Teď mám hliněné období a maluju. Nápady se jen rojí,“ pochvaluje si Věra Luňáčková.

autor: jsl