Sázava není jenom známý klášter a sklárny. Jejím středem prochází také úžasný přírodní pás
Sázava je město na Benešovsku, které leží v údolí stejnojmenné řeky. Jeho nejvýznamnější památkou je bývalý benediktinský klášter z 11. století. Sázava proslula ale také sklářským řemeslem a sklárnami se světovou značkou Kavalier. A plné zajímavostí je i okolí řeky Sázavy a i celá oblast Posázaví, po které nás v pořadu Tady to znám provedl místní kronikář Milan Štědra.
Město Sázava ležící v meandru hlubokého údolí řeky Sázavy má dvě dominanty. Klášter, který je dnes národní kulturní památkou, a Sklárny Kavalier, které jsou jedním z největších výrobců borosilikátového (varného) skla na světě.
„Já si ale Sázavy vážím i proto, že skrz ní vede šest kilometrů dlouhý biokoridor, kdy člověk při procházce nevstoupí na asfalt a nic ho cestou neruší. Celou dobu jde přírodou. A přímo uprostřed města je soukromý přírodní park, kde jsou i jezírka. Jeho majitel ho zpřístupnil veřejnosti. Sázava tak v určitých pohledech vypadá jako lázeňské městečko,“ říká Milan Štědra.
Nejvýznamnějším místem Sázavy je ale nepochybně někdejší benediktinský klášter. Jeho nejstarší historie je ověnčená mýty a pověstmi. „Založil ho poustevník Prokop spolu s knížetem Oldřichem. Bylo to v první polovině 11. století, počítá se kolem roku 1032. Zajímavé přitom je, že ti benediktini byly mniší latinští, tedy západní, ale v klášteře se provozovala liturgie staroslověnská. Tím byl ten klášter významný,“ vysvětluje kronikář.
Když císař Josef II. na konci 18. století zrušil kláštery, týkalo se to i kláštera v Sázavě, který byl pak prodán do majetku barona Viléma Tiegela z Lindenkronu. Ten ho začal přestavovat, aby vypadal jako zámek. „Dalším majitelem se stal hrabě Neuberg, který tam postavil v klasicistním stylu takovou věžičku a teď to opravdu vypadá jako zámek,“ popisuje Milan Štědra.
Duchovní místo ale v Sázavě zůstalo zachováno. Původní klášterní kostel se po zrušení kláštera stal farním chrámem. „Protože ho založil sv. Prokop a byl tam pochován – a možná že dodnes je - je po celou dobu své existence poutním místem. Při výročích kanonizace sv. Prokopa se tam pravidelně koná slavná pouť. Jak náboženská, tak i světská.“
Sázavský klášter prošel před časem rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je v něm muzeum sv. Prokopa se zajímavým návštěvnickým okruhem, který spravuje katolická církev. Současným správcem klášterního areálu je Národní památkový ústav. „Teď tam navíc odkryli krásné barokní fresky, je tam kapitulní síň s gotickými malbami, je tam například Madona trestající, která vypadá, že dává pohlavek malému Ježíškovi. To je naše Sázavská Madona,“ usmívá se kronikář.
Centrum sklářského umění v Huti František
Sázava proslula také jako centrum sklářského řemesla. V 18. století vyrostly kolem městečka čtyři hutě. Jedna z nich stála na Nechybě. „Byla to taková ta pravá lesní sklárna, založil ji opat Košín a pozval si tam sklářského mistra, který už pravděpodobně znal tajemství českého křišťálu a velmi prosperoval. Ale mniši tenkrát vyčetli Košínovi, že skláři ničí lesy, a opata odvolali. A tak sklárna zanikla.“
V roce 1837 toto místo objevil velmi zručný sklář František Kavalír, který měl do té doby pronajatou sklárnu v nedalekém Ostředku. A postavil tam první Svatoprokopskou huť. Během poměrně krátké doby tam jeho syn postavil sklárnu, kterou pojmenoval po svém otci František.
Huť František se dochovala do dnešních dnů. Prošla rekonstrukcí a byla uvedena do původního stavu. Dnes v ní sídlí Centrum sklářského umění. „Bohužel nemá už tu pec, ale je tam k vidění výstava moderního skla z Nového Boru, ze seancí, na kterých vyrábějí krásné kousky skláři z celého světa. A tady jsou ty nejlepší,“ říká Milan Štědra. Centrum pořádá i různé akce, během kterých významní skláři předvádějí svoje řemeslo. „Pro tyhle účely tam pec je, ale zahřívá se jenom při těchto příležitostech.“
Jaká krásná místa můžete objevit podél řeky Sázavy, do jakých dalších zajímavých míst s v Posázaví můžete vydat a kde najdete Čertovu brázdu, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
