frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.REDAKTORE A POSL.N.L.DĚKUJI SLEČNĚ JANIČCE Z JIRKOVA ZA POZDRAV A TAKY JU POZDRAVUJI,POZDRAVUJI I MARUŠKU ZE SEVÉRNÍCH ČECH.OLDU Z KLATOV A MILENKU.JAKO KLUCI JSME SI VYRÁBĚLI HLAVNĚ ZBRANĚ,LUKY,PRAKY,BOUCHACI KLÍČE,A SPOUSTA JINÝCH HRAČEK.KDYŽ JSEM DOSTÁL NA VÁNOCE AUTIČKO KTERÉ JEZDILO NA SETRVAČNÍK,TAK JSEM TO ROZMONTOVÁL A BYL JSEM ZVĚDAVÝ PROČ TO JEZDÍ.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jarka|DOBRÝ večer já měla panenku až ve 12 letech ale jinak jsem si hrála v práci vyráběla jsem hračky v Kovodružstvu Náchod třeba beruška co nespadla ze stolu pak letadílka na setrvačák mig sanitky dvanácet trojky bylo toho moc ráda si na tu dobu vzpomenu vše bylo použito i u mejch dětí ale stejně vedla panenka bárby to byla moda ))dobrou všem Jarka z or. hor
Iva|Dobrý večer,čekám na milé povídání s Vámi a dočkala jsem se...kuřátko:-)měla jsem slepičku...jste úžasný..d3kuji za hezké vzpominky:-)
Jana Jirkov|Zdravím Honzo Vás i posluchače z pouťového Jirkova! Já jsem jedináček a hraček jsem měla celkem dost a musim říct, že jsem si jich uměla vážit, tzn., že jsem je nerozbíjela a dost z nich mám uschovaných dodnes ve velké krabici. Nad čím moji rodiče však kroutili hlavou bylo to, že mou nejoblíbenější hračkou byla taková již celkem dost opotřebovaná plyšová opička, dostala jsem ji od jedné naší známé po jejich dětech, dala jsem jí jméno OPINKA a dokázala jsem si s ní opravdu vyhrát a rovněž jí mám schovanou na památku. Zdravím všechny ty, kteří by si uměli dodnes hrát, též Františka, Mirka, Pavla a Marušku.
Matylda,Helena|Otevřely se dveře do N.L.buďte zdrávi a šťastní.Byla jsem dlouho,jediné dítě,holka LEV a kolem samí o 5-10 let starší chlapci.Radost měli rodiče,JÁ ukázkový příklad RARACHA,strýcové studující v H.K.Medici.vojáci.Hračky mé,hadi,koně,štíři,krávy,a domácí havěť.Otec projektant,mami herečka,tak co mi zvývalo,řádit s klukama.Nyní jsem"Co se v mládí naučíš,na stáří jak když najdeš"Rodiče neměli pocit,že jim JÁ rarach chybím.Po 5 letech byla sestra,opak mého JÁ,sestra je uplakaná,nemocná,rozmazlená.JÁ žiji nyní tajně,nezachytitelně,cyklus života klidný jsem vdova,tajemná jak výroba rýžových nudlí.Jako LEV střežím koloběh života..
Marta|Dobrý večer všem,
My jsme moc hraček neměli spíše společenské hry, člověče nezlob se, ovečky a vlci, dáma, hal a, šachy, ruleta, blechy a karty i žolíkové. Měla jsem o 6 let staršího bratra a ten mě vodil mezi partu kluků a podle toho se mnou zacházení. Přivazovali mě ke kůlu na prádlo když si hráli na indiány, lezli jsme po stromech a měli na nich pozorovatelnu. S partou dětí jsme hráli na "etníky a na zloděje, na vodníka, pan čáp ztratil čepičku, krvavé koleno, přijela tetička z Číny, polívka se vaří maso na talíři přijde na to, sežere to,... A hlavně vybíjenou s míčem. My děvčata zase s tenisákem školku kdy se pinkal o zeď jednou rukou, druhou rukou, přez záda, pod jednou nohou, druhou nohou, otočka a také školku se švihadlem.Cvrnkali jsme kuličky. Jezdili jsme na koloběžce, kolo jsem neměla až jako velká. Skákali jsme panáka a zkrátka byli jsme pořád venku. Přišli jsme že školy, taška letěla do kouta a hurá ven. Bydleli jsme na okraji Prahy, aut moc nejezdil, hotový venkov. Bydlím zde dosud jenže dnešní provoz se nedá srovnávat. Dneska ani nevidíte děti venku si hrát. Budu poslouchat další příspěvky. Marta Praha 6.
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i posluchačům.Jsem ročník čtyřicet Rodiče měli malé hospodářství a peněz bylo málo.Mezi mé hračky patřil sáček s kuličkami,středně vekký míček,kterým se hrála na zeď,tak zvaná školka od deseti do jedné,hody byly na každou číslici jiné,jednička nejtéžší a museli být alespoň dva hráči.Školka se skákala i se švihadlem.To jsem také měla a pak jsem už dostávala od šesti let knížky za dobré známky.Ale sousedův Karel (byli bohatí),dostal merunu a to byla každý den k večeru pro nás úžasná zábava,hrála se vybíjená.Moje hračky mě bavily,ale moc jsem toužila po kačárku s panenkou a to jsem si vynahradila až s dcerou,narozenou v r.1964.Prosím opozdrav Milence,Janičce do Jirkova,Mirkovi,děkuji.
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem linkařům i ostatním.Bezvadné téma.Bylo toho hodně s čím jsem si hrál , ale bez pořádného nože se žádný kluk neobešel,Zpočátku stačila žabička , později to chtělo třeba nůž zahradnický.Vyráběl jsem lodičky z akátové kůry, píšťalky z vrboví i bezu , luk a šípy.A třeba z víček od krému na boty a nitě byl telefon.Hráli jsme kuličky , dělali vlaštovky.Do dnes jsem jich udělal několik set a označil je MIGFIK protože tvarem připomínají stihačku .Při různých příležitostech ji dělám stále .A co takový traktor ze špulky od nití nebo prak..Jakmile jsem dostal první hračku na klíček , začala vlastně další epocha.Na vše vzpomínám rád.Váš Sváťa
franz|dřevěná špulka od nití, traktůrek na pohon gumičkou, perfektní hračka, materiálu na opravu bylo stále k mání ale to gró byl prak a kovové kuličky z ložiska a samozřejmě dřevěný vláček, a světe div se, mám jej na poličce nad psasím stolem stolu do-dnes, je to již sedm desetiletí a vzpomínka in natura stále žije, všechny zdraví z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, holt jak se říká, kdo si hraje, tak nezlobí.....
