Sobotní Noční linka: Zapomínám, ale není to nemoc

7. říjen 2023

Jaké bylo vaše zásadní životní zapomenutí? Co všechno se dá zapomenout? Co chcete zapomenout, ale nejde to? Jak často se vracíte domu pro zapomenuté věci? Co nikdy nezapomenete? Zapomenutí, které mi zachránilo život. Jak často zapomínáte myšlenky?

Jednou za čas se potýkat se zapomnětlivostí a předcházet jí pomocí lístečků s připomínkami je naprosto normální. Snad s humorem probereme v dnešní Noční lince téma o zapomínání.

Teď hlavně nezapomenout naladit Český rozhlas hodinu před půlnoci. Na vaše odpovědi bude těšit Honza Macoun. Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Vladka z Rychvaldu|Dobrý poslech všem. Já zapomínám tak nějak postupně. V kuchyni postavím na vařič brambory. A že doběhnu slupky hodit králíkům, tam zjistim že je potřeba přidat slepicím zrní, tak násypu a když už jsem v tom přidávání, tak zběhnu na zahradu utrhnout ještě něco králíkům, no nejlépe nejaky plevel ze záhonu. Ale záhon je potřeba zalít. Ale kde je konev? Zapomněla jsem ji den předtím ve foliaku. Když ji najdu, zaleji záhon, trochu ho protrham, dám to králíkům a jdu spokojeně do domu si uvařit kafe. A když dojdu do kuchyně, brambory se už pečou. ...
YVETA|Dobrý večer, pane Macoun a Nespavci. Ve svém věku tvrdím, že už na nějaký ten výpadek paměti mám nárok. Naučila jsem se průběžně si připisovat na papírek, co koupit. Zádrhel nastane až v obchodě, když zjistím, že příslušný seznam stále pevně visí na ledničce. Pak teprve nastane ten pravý test paměti. Zapomnětliví jsou ale i mladší. Je to už půl století. Bydlela jsem na malém městečku, kde se téměř všichni vzájemně znali. Moje kamarádka poslala manžela na procházku uspat jejich tříměsíční dvojčátka s tím, že cestou má nakoupit. Radek se poměrně brzy vrátil, odevzdal ženě nákup a na dotaz, co holčičky, prohlásil: „spí“. Ulehl na gauč, přikryl se novinami a spokojeně usnul též. Po nějaké chvíli u nich někdo netrpělivě zvonil, a když Dáša otevřela, uslyšela souseda: „mladá paní, děvčátka před obchodem hrozně plakala a v okolí od vás nikde nikdo, tak vám je vezu.“ Roztržitý tatínek zapomněl kočárek s dcerkami před obchodem, nákup ale přinesl celý a v pořádku. Dobrou paměť a sladké sny.
Hana od Svitav| Dobrý večer zdravím všechny posluchače noční linky. S dnešním tématem jste se mi moc trefili. Všichni kteří posloucháte noční linku tak si jistě často vzpomenete na naši bývalou moderátorku , paní Marcelku Vandrovou, která slaví dnes narozeniny. " Milá paní Marcelko nevymyslím jiné přání než zdraví, k tomu trochu štěstí, aby byla radost i síla k životu. " Noční linku poslouchám témeř od začátku, snad si taky někdo vzpomene, že nám ji chtěli zrušit. Přes velký ohlas poluchačů k tomu nedošlo . Ještě jednou zdravím všechny posluchače ! Hana od Svitav
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.REDAKTORE A POSL.N.L.STÁVÁ SE MĚ ŽE SI NEMOHU HNED SPOMENOUT ,KDYŽ SEMĚ NĚKDO NA NĚCO ZEPTÁ,POTOM TAK DLOUHO PŘEMÝŠLIM AŽ SI VSPOMENU.JINAK MÁM KAMARÁDY,KTERÝM KDYŽ ZAVOLÁM,TAK MĚ S OTÁZKOU RÁDI POMOHOU.PROTO NESMÍM ZAPOMENOUT POZDRAVIT MARUŠKU Z SEV.ČECH,JANIČKU Z JIRKOVA,MILENKU Z PODĚBRAD,A PÁNA POHLÍŽEJÍCÍHO KRITICKY NA ČASTÉ POZDRAVY,ZDRAVÍM TAKY P.MIRKA,KTERÝ SI PŘIVEDL NĚJAKÉ ZRANĚNI RUKY.ZDRAVI FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Sváťa z Brna|Dobrý večer Vám i všem linkařům.Jak vidíte na Noční linku nezapomínám neboť toto je letošní 75 příspěvek , celkem jich bylo zatím přes 310.Každý příspěvek dostává pořadové číslo .S přibývajícím věkem se zapomínání stupňuje a už bych se neobešel bez kalendáře , kam si pečlivě znamenán co bude ,co mám kdy udělat.A naopak co se událo, zaznamenávám do Kroniky , kterou vedu od roku 1973.Snažím se paměť trénovat sledováním TV soutěží , luštěním těžkých křížovek či čtením naučných časopisů.Když už tomu tělu tolik námahy nedopřeji tak mozek ať dostává co proto.Co jsem to vlastně chtěl na závěr , Jo už to mám.Dobrou noc všem Váš Sváťa
Alice z Vysočiny|Dobrý večer pane Honzo velice se mě líbí Vaše moderování.Je mi 70 roků ,ale zatím nezapomínám hlavně si dobře pamatuji čísla jelikož jsem byla celý život účetní.Noční linku poslouchám již deset roků a je zajímavé,že jsem se ještě nedovolala.Zato ten zedník František ze Židlochovic se dovolá každý den vůbec nevolá k tématu jen pořád volá a chlubí se podnikáním.já kdybych byla zedníkem tak se vůbec tím nechlubím za nás se zedníkem učil ten kdo měl špatný prospěch ve škole.Mimo volání píše každý den na web měl by se naučit pravopis je to samá chyba.Já vím že si mohu vypnout rádio ale proč si nemohu poslechnout jiné posluchače a ne pořád zedníka nemá to hlavu ani patu pořád se u hovoru pochychtává.Připadá mi že moderátoři mají jeho číslo poznamenané a proto se dovolá .Už se chystám dlouho že to napíši,jelikož už je toho moc Doufám že můj příspěvek zveřejníte a já Vám za to děkuji .Přeji Vám hezkou službu pohodovou cestu domů a krásné podzimní dny Alice
Jana Jirkov|Hezký večerní čas Vám Honzo a všem ponocníčkům! Letos v lednu se mi stala taková celkem humorná příhoda. Jela jsem do jednoho velkého hypermarketu koupit tátovi triko, které tam měli zrovna v akci, jenže jak jsem tam přišla zaujala mě tam ještě spousta jiných věcí, některé jsem si koupila, zaplatila jsem a odcházela spokojeně na autobus, který však ještě dlouho nejel a tak jsem si sedla na lavičku a kochala se nakoupenými věcmi a řekla jsem si, neměla já jsem tam ještě něco ale koupit ? A pak mi to docvaklo, do háje na tátovo triko jsem zapomněla! Tak jsem vystřelila rychle zpátky pro tátovo triko a když jsem ho koupila a vracela se nazpátek k zastávce, můj autobus už zrovna odjížděl a další jel až za hodinu, protože byl víkend. Tak jsem si řekla ale co, stávají se přeci daleko horší věci. Jinak se snažím na nic nezapomínat. Nezapomínám také pozdravit všechny posluchače NL, p. Františka, Pavla, Mirka, Marušku a Milenku.
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer Vám i všem posluchačům.Jsem ročník čtyřicet a opravdu už zapomínám.Jela jsem autobusem nakoupit a když jsem vystoupila,šla jsem se podívat,kdy mi to jede zpátky a zjistila jsem (hledalajsem v tašce brýle),že nemám klíče od bytu.Rychle jsem nakoupila a dobrý kilometr pospíchala domů.Otevírání máme na čip,tak jsem musela na někoho zazvonit.Podařilo se mi to na druhý pokus.Když jsem vystoupila z výtahu,klíče byly ve dveřích.Ani nevíte jaký to byl šťastný pocit.A druhý zážítek,chodím po městě a volá mi sousedka,myslím si,co se děje,před chvílí jsme se viděly.Poslouchám a ona "Maruško,mám Tvoje klíče,nechala jsi je zastrčené ve schránce".Tak to jsem ani nevěděla,ale radostí jsem ji objala,to by byl velký "průšvih",protože vestibulem domu,projde dosti lidiček,lépe obyvatel.Teď už se snažím vždy,při odchodu z bytu mít klíče,brýle,peněženku a mobil.Zatím zvládám a že v bytě jdu pro věci,dvakrát,je opravdu pouhá banalita.Stále platí "Chybami se člověk učí i nezapomínat".Tak se snažte být lepší jak já.Prosím o pozdrav p.Františkovi,Janičce do Jirkova,Milence a Aničce (volá do rozhlasu SEVER.Děkuji.
Bohumír - je jen jeden| Jo zapomínání , to je věc či otázka, nebo hlavolam? Jsem asi moc aktivní na moje léta a tak zapomínám často a každou chvíli, někdy je to i horor. Běhám , sháním, kleju a pak se klepnu do čela , radostí jsem celý bez sebe, tak se to i zpívá! Na co ale v životě nezapomenu, je jak jsem se na pískovně v hluboké vodě učil plavat. Kdyby mě brácha nenakopl, tak bych tu asi nebyl. A zkraje jak jsem psal, často hledám Mobil a né jej najít, někdy i brýle hledám, protože jsem si dal na oči jiné, k vůli broušení, řezání a podobně. Zdravím Vás přátelé z Nl.
autor: Honza Macoun