Spisovatelka Klára Janečková: Kdyby moje postavy ožily ve filmu, byla bych šťastná

Klára Janečková napsala už dvanáct knih, o svém hrůzném zážitku z dospívání se snažila vypsat v knize Unesená. Čekala ji maturita, když ji unesli dva Češi a jeden Ukrajinec. Únoscům šlo o peníze. „Hlídal mě Ukrajinec, byla jsem rozrušená, brečela jsem, vzali mi všechny věci a řekli mi, že už neodmaturuju. Byla zima, tak mi nechali jen triko a legíny,“ popisuje hrůzný zážitek. Naštěstí si vymyslela, že bude mít ženské dny a potřebuje hygienické pomůcky, tak jí to ten Ukrajinec šel koupit a jí se mezitím podařilo utéct. „Policie mě pak informovala, že v lese našli dvě jámy, v jedné už byly moje věci a v té druhé jsem měla ležet já…“ vypraví a dodnes se nesrovnala s tím, že jí to policisté takto necitlivě sdělili.

Psaní brala jako terapii. „Nevypsala jsem se z toho, ale je to moje součást a denně děkuju, že jsem přežila a že tu můžu být. Jsem vděčná za každou chvilku.“ I dnes se jí o tom mluví těžko, přestože se s tím snaží pracovat. „Od té doby mám také narušený spánek, měla jsem noční můry.“

Kniha musí mít emoce

V civilním životě pracuje jako školní psycholožka, psaní je pro ni spíš koníček. Nyní jí vychází kniha Francouzský manžel, která je také inspirována vlastním životem a je emočně nabitá. „Do knihy je důležité dostat emoce a jako autorka to prožívám, dokud to nedopíšu.“

Lépe se jí píšou vymyšlené příběhy. „Ve vlastním příběhu jsou velmi osobní emoce, zatahuji tam své blízké a pro ně může být bolestné to znovu číst.“ Jejím velkým snem je, aby se nějaká její kniha dočkala filmového zpracování. „Kdyby se povedlo, že by ty postavy někdy ožily, tak bych byla šťastná.“

Historické knihy píše i dva roky

Napsala dvě historické knihy, ale jak sama říká, tento žánr je hodně pracný. „Vždycky jsem hodně četla knihy ze 16. století, to je mi blízké. Ale musela jsem načíst i spoustu dalších knih a pomáhal mi redaktor i historik. Musíte vědět, co se kde jedlo, co kdo nosil. Trvalo třeba dva roky, než se taková historická kniha dokončila.“

Pod vlivem koronavirové krize začali lidé obecně více číst. „Bylo to poznat, chodilo víc komentářů, lidé si víc všímali detailů v knize. Celá covidová krize je docela dobrý námět na knihu, dá se to pojmout z mnoha úhlů pohledu. Před covidem jsem přemýšlela nad tématem kyberšikany, ale to se tou krizí změnilo, tak uvidíme, co z toho vyplyne.“

Klára Janečková má dceru, pomáhá jí psát slohové práce? Proč ji neláká psát pohádky? Jaký nejhorší příběh zažila ze své praxe školní psycholožky? Poslechněte si rozhovor u Xavera.