Jaroslav Prostějov|Dobrý večer dostudia a všem posluchačům. Obdivuji moje rodiče, kteří se rok starali o babičku která onemocněla. Nikdy nepochopím , jak rychle během jednoho roku se její zdravotní stav zhoršil. Maminka ji umývala, vařila jí, chystala jí léky. To vše i když chodila do práce. Pak když babička byla už moc špatná a potřebovala celodenní péči, skončila v léčebně dlouhodbě nemocných a rodiče jí vždy vzali jednou za 14 dní na víkend domů. Babička vždy zářila štěstím, že je s náma, na naší zahradě, dvorku. Chodili jsme za ní do léčebny , kde nebylo moc ideální prostředí. Starý dům, zastaralé vybavení. Mrzelo nás, že některé sestry z personálu , byli ke starým lidem zlé. Proč dělá někdo práci, ke které nemá vztah? A tak , jezdil táta s mámou každý den za babičkou . Maminka ji umývala, česala a dokud mohla, šla se babička i projít. Byla to náročná doba pro všechny. Babička umírala za nepěkných okolností, o kterých nechci psát, ale pak už to pro ni bylo vysvobození. Dodnes mají moji rodiče můj obdiv, jak krásně se za všech okolností starali o naši babičku. Přeji krásný zbytek večera a noci všem. Děkuji vám za krásný pořad, příjemné písničky a všem za zajimavé vyprávění.
Franta - Olomouc|Dobrý večer.
Je to již 10 let co manželka dostala Alzheimerovu nemoc takže se o ni starám a protože už je na tom hodně špatně tak je to péče na celý den a musím zastat práce,které jsem dříve nedělal (vaření,úklid atd).Pokud přestane chodit tak ji budu muset dát do domova a to bych nechtěl.Přeji všem lidem,kteří se o někoho musí starat hodně sil a musíme doufat,že i o nás pokud onemocníme se také někdo postará.Dobrou noc všem posluchačům.
Daniela|Dobrý večer, po delším čase mě vaše téma vyprovokovalo k napsání. Celý život jsem o práci domácí péče v podstatě nic nevěděla. Poslední rok jsem byla na operaci, po té běhala po špitálech a všude nacházela letáčky, jak je o seniory postaráno v jejich domově. Péči o sobe jsem zvládla vlastními silami, ale když mi po mozkové příhodě vrátili domů z nemocnice imobilního manžela, tak mi bylo jasné, že já ho ani s vypětím všech sil nedostanu do koupelny. Tak jsem se osmělila a požádala o pomoc pečovatelskou službu na Praze 6. Paní na druhém konci aparátu mi vysvětlila, že je pečovatelek málo a že mě zapíše na pomoc při umytí manžela do šesti týdnů. Ano, ano, posloucháte dobře, pomohou mě, staré ženské po závažné operaci, umýt devadesátiletého pána navrátivšího se z hospitalizace za šest týdnů.Když jsem telefon položila, jen jsem se rozplakala. Nakonec se rodina semkla, syn, který je sám po operaci a vnuci pomohli a dědečka jsme vykoupali. Když viděl naše úsilí, aspoň tak si to vykládám, tak se raději rychle začal sbírat a během měsíce dokázal hygienu zvládnout. Za šest neděl od mého telefonátu se pečovatelská služba skutečně ozvala, že by manžela přišli umýt. To jsem se po poleží telefonu naopak rozesmála. Ale abych jenom nekritizovala. Po té příhodě manžel potřeboval pravidelné odběry krve a docela jiná sestřička z domácí péče byla laskavá a dochvilná. Moc ji za její péči děkujeme. Vidíte, že i názor na domácí péči se může diametrálně lišit. Všem přeju, aby měli zkušenosti jen s usměvavými a ochotnými sestřičkami. Daniela z Prahy
Zdeňka z Havířova|Pěkný pozdrav do noční linky .Musím říct ,že je to pro člověka ,který je slepý a ještě nevyléčitelně nemocný velká pomoc ,být doma ve ,svém prostředí .každý den přijela sestřička z mobilního hospice ,nasadila léky od bolesti a hlavně si s ním popovídala a on ji věřil. Často si na to vzpomenu a jsem jim vděčná,sama by jsem to, tak v klidu nezvládla.Dobrou noc všem posluchačům.
