Sv. Vojtěch – Středočech, národní patron a první Evropan

Sv. Vojtěch – druhý patron české země, patron Visegrádské čtyřky a rodák ze středočeské Libice nad Cidlinou pochází z významného rodu Slavníkovců. V roli prvního českého biskupa významně ovlivnil rozvoj českého státu i střední Evropy ve zlomovém období konce 10. století. Spolu s knížetem Boleslavem II. v r. 993 založil Břevnovský klášter.

Sv. Vojtěch je díky častým pobytům v zahraničí i pro své vnímání Evropy jako mezinárodního křesťanského společenství považován za prvního Evropana v dnešním slova smyslu. Svou osobností i mistrovskou diplomacií se zasloužil o to, že přední postavy tehdejšího politického světa Evropy braly okolní slovanské kmeny vážně a počítali s nimi.

Svými činy položil základy pro budoucí uspořádání střední Evropy a jeho vize se stala inspirací pro Visegrádskou čtyřku. Svatovojtěšský kult stojí u základů polské státnosti a Vojtěch se stal hlavním patronem Polska. Je rovněž státotvorným světcem Uherského státu.

Vzdělaný muž, který je vzorem i pro současnost

Sv. Vojtěch se narodil v roce 956 na slavníkovském hradišti v Libici nad Cidlinou. Slavníkovci byli v té době významným rodem, který byl pokrevně propojen s Přemyslovci. Pro dosažení kvalitního vzdělání bylo v té době nutné odejít studovat za hranice. Vojtěchův otec ho proto nechal za velké náklady studovat v saském Magdeburku.

Mladý Vojtěch se tak ocitl na devět let v jednom z vyspělých center Evropy, kde se formovalo nejlepší tehdejší dostupné vzdělání s náročným duchovním životem. Již během studií uzavírá cenná přátelství se svými vrstevníky a budoucími významnými osobnostmi politického života Evropy - s Gerbertem z Aurillacu, známý též z Remeše, budoucím papežem Silvestrem II. nebo budoucím císařem z otonské dynastie, Otou II. Jako studenti společně uvažovali o budoucnosti Evropy jako společenství na křesťanských základech, navazovali po dvou stech letech na Karla Velikého a s touto vizí i s cennými a vlivnými zahraničními kontakty se Vojtěch vrací v roce 981 do Prahy.

O rok později byl na shromáždění českých velmožů na Levém Hradci vybrán a zvolen novým, a tedy prvním českým biskupem (druhým pražským, nástupcem Dětmarovým).

Oltář u hrobu sv. Vojtěcha v Arcibiskupské kapli katedrály sv. Víta. Sv. Vojtěch stojí uprostřed mezi sv. Cyrilem a Metodějem jako jejich pokračovatel|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Doma není nikdo prorokem

Sv. Vojtěch se stal ve svých 25 letech prvním českým biskupem s velkým evropským rozhledem, plný elánu, plánů a vizí, které si utvořil již na studiích v zahraničí. Neměl ale lehkou situaci. V té době bylo v Čechách ještě stále velmi zakořeněné pohanství a sv. Vojtěch narážel na mnoho problémů s českou šlechtou i samotným klérem, který vedl.

Z úřadu pražského biskupství proto dvakrát odešel a snažil se své vize evropského společenství na křesťanských základech naplňovat v zahraničí. Pobýval v Římě a v doprovodu lutyšského biskupa Nothera se vypravil do Porýní a navštívil i důležitá místa evropské duchovní tradice ve Francii – Tours a Fleury na Loiře i další dva kláštery poblíž Paříže.

Jedním ze zajímavých fenoménů spojených s postavou sv. Vojtěcha jsou velkorysé politické plány obnovy říše, která měla být podle okruhu intelektuálních a významných přátel mladého císaře Oty II. (mezi nimi i sv. Vojtěcha) rozdělena na čtyři provincie, z nichž jedna měla být oblast západních Slovanů zvaná „Sclavinia“. Součástí plánů byla také intenzivní christianizace východního okraje tehdejší Evropy - tedy zřízení nových arcibiskupství a království v tomto území. Sv. Vojtěch se proto s tímto cílem vydává na další křesťanské misie do sousedních států.

Svatoštěpánský meč - symbol historického propojení s Maďarskem

Na svých cestách, na přelomu let 994/995, rozšířil křesťanství i do Uher, významného sousedního státu, kde na panovnickém dvoře nalezl útočiště i první opat Vojtěchem založeného břevnovského kláštera v Praze, Astrik - Anastáz, pozdější první arcibiskup ostřihomský.

Sv. Vojtěch pokřtil prvního uherského krále z rodu Arpádovců - sv. Štěpána, s kterým začíná křesťanská vláda v Uhrách. V Uhrách poté nastala tradice, že každý další panovník po sv. Štěpánovi byl pokřtěn. Je velkou symbolikou, že součástí Svatovítského pokladu v Praze je také vzácný Svatoštěpánský meč, který sv. Štěpánovi jako zakladateli Uherského státu patřil. Byl to meč, s kterým se od dob sv. Štěpána pasovali následní uherští panovníci. Podle historických dokumentů pochází meč z 10. století a součástí Svatovítského pokladu je nejméně od 14. století.

Dodnes je tento meč v Maďarsku uctíván na stejné úrovni, jako v České republice Svatováclavský meč. V Praze je tak prostřednictvím sv. Vojtěcha symbolické duchovní pojítko mezi oběma státy a faktem zůstává, že představitelé maďarského státu během významných státnických návštěv v České republice Svatoštěpánský meč uctívají.

Osudová cesta, která nás historicky propojuje s Polskem

Jakkoliv je sv. Vojtěch státotvorným světcem Uherského státu, je především hlavním patronem Polska. K tomuto titulu ale vedla mučednická cesta jeho poslední křesťanské misie. Je zajímavé, že první základy křesťanství v Polsku položila už Vojtěchova teta, Doubravka Přemyslovna (dcera Boleslava I. a sestra knížete Boleslava II.), která se vdala za prvního polského knížete Měška I., zakladatele polského státu. Jako podmínku pro sňatek si ale Doubravka vymínila jeho křest.

Tento krok byl později zásadním pilířem pro naplnění Vojtěchovy vize po jeho smrti. Na své křesťanské misii do severního Pruska v roce 997 totiž odvážně vstoupil do rozeběhnutého obřadu pohanských Prusů, kteří celou Vojtěchovu družinu umlátili a Vojtěcha umučili. Tím, že byl zavražděn, stává se mučedníkem pro víru a zdánlivě sám nedokončil tak svou velkou vizi. Avšak jeho odkaz žije dodnes.

Měšek s Doubravkou měli syna, Boleslava Chrabrého, který byl silně ovlivněn výchovou své matky, a byl tedy i pokračovatelem výchovy sv. Ludmily a svatoludmilského kultu. Boleslav Chrabrý proto vykoupil ostatky Vojtěchovy od Prusů (999) a důstojně uložil v chrámu svého sídla v polském Hnězdně.

V roce 1000 se nad hrobem sv. Vojtěcha uskutečnilo setkání, které bylo osudové pro další vývoj Polska a celé střední Evropy. Nad hrobem sv. Vojtěcha se ke společné pietě sešli císař (již) Oto III., papež Silvestr II., mladší bratr sv. Vojtěcha - Radim i samotný polský kníže Boleslav Chrabrý, který setkání svolal. Právě přítomnost císaře, přítele sv. Vojtěcha, dodává setkání i významný politický ráz. Přítomnost papeže umožnila založení arcibiskupství v Hnězdně a ustanovení Radima prvním polským arcibiskupem. A císař Ota III. také přímo u Vojtěchova hrobu při této příležitosti prohlásil knížete Boleslava Chrabrého (pravnuka Boleslava I.) za prvního polského krále.

Vize sv. Vojtěcha převzala Visegrádská čtyřka

Svatovojtěšský kult se dále šířil po polském i uherském královstv, a díky samotnému císaři Otovi III. byla založena i nová kapitula zasvěcená sv. Vojtěchu v německých Cáchách. Díky sv. Vojtěchovi tak bylo založeno polské i uherské království a právě přes sv. Vojtěcha se také vytváří linie soudržnosti těchto zemí, které měly ve svém základu církevní křesťanský program.

„Nikdo není doma prorokem“ – tato lidová moudrost možná odkazuje právě na sv. Vojtěcha. Tím, že kvůli problémům v Čechách odešel na misie do zahraničí, postupně vytvořil okruh ve svém zrodu spřátelených států budoucí Visegrádské čtyřky. Právě Vojtěchovo pojetí střední Evropy znovu oživuje prezident Václav Havel v roce 1991 založením Visegrádské čtyřky, která svým pojetím navazuje na kořeny vzájemného respektu i spolupráce ustanovené právě sv. Vojtěchem.

Význam sv. Vojtěcha si plně uvědomoval již Karel IV., který Vojtěchovo jméno vložil do celého názvu pražské katedrály – „sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie“. Právě jím vybrané místo hrobu sv. Vojtěcha ve skále dává katedrále symbolicky tvar kříže, u jehož paty je první český biskup sv. Vojtěch.

Vyvýšenina v pražské katedrále v místě, kde Karel IV. nechal pro sv. Vojtěcha vyhloubat původní hrob ve skále|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas