Šumavská řeka Vydra vymodelovala svým dravým tokem působivé kamenné mísy a hrnce

Proces opracovávání kamene silou vody, kamení a písku i nadále pokračuje. Na nejkrásnějším úseku Vydry mezi Antýglem a Turnerovou chatou je tak stále co objevovat.

A kde vlastně Vydra pramení? Řeka jako taková nikde. Pouť vody začíná vysoko v šumavských kopcích a v rašeliništích. Voda pomalu stéká a z malých potůčků se postupně stávají větší a větší. Ještě nad Modravou se pak vlévají do Roklanského a Modravského potoka. A z Modravy už teče řeka jménem Vydra.

Kousek za Králováckým dvorcem Antýgl se k ní ještě stihne přidat Hamerský potok. Vydra jako taková měří asi jen dvanáct kilometrů. Spolu s Křemelnou se níž po proudu mění v řeku Otavu.

Miliony let se tu formují balvany z velice tvrdých hornin – žuly a ruly. Mají za tu dobu krásně oblé tvary. Nejzajímavější útvary – obří hrnce – musíte sice trochu hledat, ale jejich objevení stojí za to. Kamení, písek a voda tu vytvořili úchvatná jezírka a mísy. A vytváří je vlastně i dál. Nejlépe je to vidět hlavně na jaře při tání sněhu, kdy je v řece mnohem víc vody. Mezi velkými balvany se točí voda spolu s kamením, a tím pokračuje hloubení dál.

Řeka Vydra|foto: Pavel Halla

Nad Vydrou se tyčí Panna, Baba, Mnich a Poslední zub

O kousek dál po proudu řeky se před vámi na levém břehu zničehonic objeví impozantní skalní útvary. V cestopisech se o nich píše jako o viklanech, na místě se dočtete, že se jim říká hrádky a odborně se jmenují tory. Vznikly mrazovým zvětráváním, tedy za pomoci vody a mrazu. Jsou to několik desítek metrů vysoké ostré jehlany majestátně vystupující z údolí Vydry.

Jednotlivé útvary mají i svá jména: Panna, Baba, Mnich a Poslední zub. Možná Vás při putování údolím Vydry napadnou i další názvy. Romantických zákoutí a zajímavých míst je tu víc než dost. Jen nezapomeňte, že jste na území Národního parku Šumava a ten má svá přísná pravidla.

K tomu nejkrásnějšímu se na Vydře můžete dostat po několika značených trasách například ze Srní nebo z Modravy. Samotná stezka Povydří vede po pravém břehu řeky. Stezka je dostatečně široká a je určená pouze pro pěší. Cyklistům je na ní vjezd zakázán. Nehrozí Vám tak žádná srážka s rozjetým kolařem.

V klidné hladině je vidět i nebe|foto: Pavel Halla

S ohromnými balvany v údolí řeky Vydry si naštěstí nedokázali poradit ani naši předci před téměř sto lety. Naléhavou potřebu splavování dřeva z šumavských lesů jim kazila právě obrovskými kameny posetá část řeky. Nakonec problém, k naší radosti, vyřešili výstavbou Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a to nejkrásnější z šumavské Vydry zachovali pro další generace.