Šuplera
Posluchač Ondřej Exner by se rád dozvěděl, jak mi napsal v e-mailu, proč se posuvnému měřítku říká šuplera. Podíval jsem se nejdřív do slovníku, jaké je správné české pojmenování šuplery, a dozvěděl jsem se, že kromě výrazu posuvné měřítko, který užívá náš posluchač, se šupleře také může říkat posuvka, což jsem tedy nikdy neslyšel, ale já se šuplerami příliš často do styku nepřicházím. Slovník spisovného jazyka českého mi poskytl ještě další informaci, kterou jsem dosud nevěděl. Slovo šuplera se může psát i vyslovovat dlouze: šupléra.
A teď k původu, je německý, v podstatě stejný, jaký mají i mnohem běžnější slova šuple a šuplík, která používáme místo českého zásuvka. U zásuvky a posuvky jde o sunuti, posunování, zasouvání, což se německy řekne schieben, od čehož je podstatné jméno Schub, zasunutí, šoupnutí, postrčení. Zatímco ze schieben máme v češtině expresívní sloveso šíbovat ve významu posunovat, ze Schub máme mimo jiné jak šuple či šuplík, tak šupleru. O šupleře moc podrobností nevím, zato mohu posloužit širšími informacemi o šupleti neboli šuplíku. Původně prý staří Češi zásuvku označovali slovem šuplátko, což bylo jen o málo změněné německé Schublade. Pak se slovo šuplátko začalo chápat jako zdrobnělina a přitvořilo se k němu nezdrobnělé šuple, které naši předkové v 19. století skloňovali jako kuře, bez šuplete jako bez kuřete. A od šuple se pak vytvořila tentokrát už pravá zdrobnělina šuplík.
Slova šuple a šuplík se nepokládají za plně spisovná, ještě abych tak řekl horší varianta jsou však také používaná slova šufle a šuflík. Až do vydání Jungmannova slovníku na počátku 19. století žádné české slovo pro šuple neexistovalo. Jungmann výraz šuple ve svém slovníku označil křížkem, což znamenalo, že jde o slovo "zle tvořené" nebo aspoň "podezřelé", a nabídl jinou možnost - nově utvořené slovo zásuvka. Ale o něm zítra, kdy se také ještě vrátím k německým schieben a Schub.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
