Tomáš Kozel chtěl být kovářem už od 12 let. V Milovanicích na Benešovsku si vybudoval kovárnu jako z filmu pro pamětníky

9 fotografií

K řemeslu se Tomáš Kozel dostal díky dětským táborům na hradě Šelmberk, kde působilo historicko-řemeslné vzdělávací centrum Danar z.s. Už od dvanácti let měl proto jasno, že chce být kovářem. Řemeslu se vyučil v Soběslavi a během studia docházel do kovárny v Kozí ulici v Praze a také k Janu Šmakalovi v Okrouhlici. Zkušenosti získával i kopírováním originálního vybavení vesnických stavení a měšťanských domů.

Po maturitě si v bývalých hospodářských budovách v Milovanicích, které jsou součástí Postupic na Benešovsku, vybudoval kovárnu. Jako mávnutím proutku se tam ocitnete ve filmu pro pamětníky. V dílně totiž nechybí rozpálená výheň, historické nástroje, kovadlina či buchar, který už hodně pamatuje. Na policích leží nákresy i rozdělané výrobky.

Kování na husitské vozy i tulejové sekyry

Tomáš Kozel v kovárně vyrábí hřebíky, skoby, kování dveří a kličky do oken historických špejcharů, zábradlí či ozdobné mříže.

Kovář Tomáš Kozel vyrábí sekery, jaké se používaly před stovkami let|foto:Tomáš Kozel

Mezi zajímavé zakázky patřila práce pro Armádní muzeum na pražském Žižkově. Do expozice věnované husitským bojovníkům vyráběl kování na dřevěné povozy. Co by dnes na jeho práci řekl Jan Žižka z Trocnova? „Je otázka, jak to tenkrát vypadalo, protože těch pramenů skutečně není moc. Je jen pár vyobrazení,“ říká Tomáš Kozel. „Ale myslím si, že Ondřej Protiva, který ten vůz konstruoval, si řádně všechno prostudoval, takže by to fungovalo velice dobře.“

Jedním z nástrojů, které Tomáš Kozel vyrábí nejčastěji, je replika tulejové sekery z 15. století. Tehdy sloužila tesařům k otesávání kmenů na trámy, které potom používali na roubených stavbách, krovech a dalších prvcích historických staveb. Tulejová sekera, jinak také zvaná bradatice, je mezi řemeslníky oblíbená dodnes.