Tomáš Petřík: Při zkoušce Orwelova románu 1984 jsem ty zrůdnosti kolikrát nemohl ani dočíst
Herecký rejstřík Tomáše Petříka je poměrně pestrý, přechází od dramatických postav až po ty komediální. Bravurně ztvárnil třeba dědu Homolku z legendární trilogie Ecce Homo Homolka.
Od roku 2016 je členem souboru Švandova divadla a exceluje v inscenaci Kabaret Winton, kde hraje otce židovské rodiny. „Ten příběh je myslím všeobecně znám, proto je Kabaret pojatý spíš jako příběh holčičky, naší divadelní dcery. Otec je takový laskavý učitel, který čelí útoku na své postavení, důstojnost a nakonec i na holé životy své rodiny. Těžké situace se nám s režisérem Martinem Františákem podařilo odlehčit a dostat tam i humor.“
Kromě Kabaretu Winton dostal další velkou příležitost v Orwelově románu 1984. „Je to jeden z nejslavnějších románů 20. století, je opravdu brilantně napsaný a inscenace věrně kopíruje děj v knize. A je to nepředstavitelně hrůzné,“ říká o roli ďábelského O'Briena, který je produktem totalitního systému. Bez lidí jako O'Brien by žádná totalita nemohla tak hladce fungovat.
„To je zlo, velmi temný charakter. On se dopouští největšího zločinu tím, že má svobodné myšlení. A ta tehdejší politická zvůle je o tom, že se lidem snaží měnit jejich myšlení. O'Brien tam přiznává, že jim jde skutečně jen o moc a ovládnutí jedince. On je lidská zrůda v tom, že je vykonavatel tehdejšího režimu. Při čtené zkoušce jsem to kolikrát nemohl dočíst, myslel jsem si, že už nemůže v těch zrůdnostech dojít dál.“
Seriály jako nová zkušenost
Ačkoli Tomáš Petřík patří převážně divadelní herce, zaznamenat jste ho mohli i v epizodních rolích oblíbených seriálů, jako jsou Specialisté, Dáma a Král nebo Modrý kód. V současné době hraje v Ulici a práce v seriálech ho baví. „Mě vždycky bavilo hlavně divadlo. Když se nastartovaly nekonečné seriály, tak jsem tenkrát neměl pocit, že bych to potřeboval. Hrál jsem v divadlech, muzikálech. Pak vám ale ten čas trochu uteče a tohle mě možná trochu mrzí, že jsem víc nevyužil nějaké možnosti. Ale nabídky naštěstí mám a v Ulici je to kladná postava,“ pochvaluje si.
Divadlo ho ale nikdy nezklamalo, i když musel projít spousty zkušeností. „Po DAMU člověk ví strašně málo, co ho čeká. A někdy ten život nejde cestami, o kterých sníte. Ale já měl štěstí, že jsem se dostal rovnou do angažmá divadla Labyrint, což je dnešní Švandovo divadlo. Takže obloukem jsem se sem zase vrátil.“
Proč odešel z Národního divadla? Jak se malují vrásky? Co ho dojímá na Nicolasi Wintonovi? Co říká o hercích, kteří točí seriály a hrají film, ale nikdy nehráli divadlo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
