Unikátní výstava v pražském Národním muzeu připomíná zpěváka Mekyho Žbirku

Desítky sluchátek jsou jednou z dominant výstavy Roky a Dni. Jde o takzvanou silent disco, návštěvník si tak může písničky pustit nahlas do sluchátek a tím nikoho nebude rušit.

„Diskotéka v Národním muzeu není povolená, ale to nás vedlo k přesvědčení, že to tam budeme muset dostat. V muzeu je povoleno padesát decibelů a to je pro jednu z největších československých legend špatná devíza,“ říká pro Radiožurnál architekt výstavy Josef Tomšej.

Národní muzeum je tedy spokojené. Kostru plejtváka Myšoka tato diskotéka nevyruší. Hudební playlist je napojený i na videa, která se na výstavě promítají v několika minutové smyčce.

Koncerty na lavičce

Výstava je pojmenovaná podle třetí studiové desky Miroslava Žbirky Roky a Dni. Panely jsou pak složené chronologicky – tady se autoři nechali inspirovat knihou hudebního publicisty Honzy Vedrala.

Návštěvníci mohou prožít první „koncerty“ na lavičce uprostřed Bratislavy i ty opravdové s Modusem, první koncertní šňůru, a to rovnou do Švýcarska v roce 1969, vzpomínky na náročný návrat ze zahraničí do normalizačního Československa i na zásadní a dlouhou hlasovou indispozici.

Všechny předměty jsou originály a nejen proto jsou velmi originálně „vyfouknuté“ a zároveň chráněné ve vyfukovacích pytlích na oblečení. Vyfouknutá proto byla i hudební cena Anděl. Naopak Slavíci jsou tematicky schovaní v kleci.

„Teď jsme minuli Mekyho bundu, tu viděli všichni, protože ji mockrát nosil v televizi, ale nevím, jestli někdo viděl jeho první magnetofon Sonet Duo, na kterém si nahrával a přehrával The Beatles,“ provází nás výstavou se zapálením manželka Žbirky Kateřina.

Právě Kateřina Žbirková také vyzvala fanoušky, aby ji zasílali předměty, které mají doma. „Přišly mi krabice fanouškovského magazínu, který se jmenoval Roky a Dni, ale i průkazka Mekyho fanklubu,“ doplňuje Žbirková.

Legendární brýle

Nemalý prostor výstava věnuje Mekyho porevoluční tvorbě. V Bratislavě byl Žbirka doma a znal každého muzikanta. V Praze se ale musel rozkoukat a v mnoha ohledech začít znovu. Že to byl začátek velkolepý, je bez diskuze. První „české“ album vznikalo v produkci Davida Kollera v kulisách moravských povodní roku 1996.

„Můj nejoblíbenější předmět jsou Mekyho brýle, které nosil poslední roky. Když začínal kariéru, tak brýle měl. V určitém období – kvůli fotbalu – začal nosit kontaktní čočky a zdálo se mu, že to dobře vypadá. A trochu tím naštval fanoušky, protože ho znali s brýlemi. A on jim odpovídal, že se s nimi nenarodil,“ vzpomíná pro Radiožurnál Kateřina Žbirková.

A na výstavě je i několik rozhlasových stop – nejenže fanoušci uvidí fotografii z doby, kdy Meky Žbirka moderoval rozhlasový pořad Noční proud. Uvidí ale i jeho playlisty, které si připravoval pro pořad Českého rozhlasu Dvojka s názvem Mám rád.

„Já bych byla ráda, aby návštěvníci objevili Mekyho, kterého ještě neznají. Protože Meky je stále v rádiu, každý zná jeho skladby. Mají o něm nějakou představu, ale není úplná. Chtěla bych, aby našli nějaké nové věci, které je inspirují. Budu sem tajně chodit a pozorovat je,“ uzavírá s úsměvem na tváři Kateřina Žbirková.

Výstava Roky a Dni bude v Národním muzeu do konce letošního roku. V pátek si hudbu Miroslava Žbirky mohou fanoušci připomenout také na speciálním koncertu v pražském O2 universum.