Michaela|Dobrý večer, já jsem okamžitá rozhodnutí nikdy nedělala sama , ale společně s mým manželem. První okamžité rozhodnutí jsme udělali na silvestra roku 1973, kdy jsem se rozhodli po dvouměsíčním chození, podotýkám, že jsem se znali jako spolužáci z vysoké školy od 18 let, že se ihned po státnicích v roce 1974 se vezmeme.. Na Nový rok jsme to sdělili manželovým rodičům, já jsem se to bála říci mým rodičům. Datum svatby jsme nakonec posunuli na konec března 1974. a letos jsme oslavili 51. výročí svatby. Druhé zásadní rozhodnutí jsme učinili v roce 1991, kdy jsme se rozhodli jako mladí právníci odejít do advokacie. Zatímco prvního rozhodnutí jsem nikdy nelitovala, u toho druhého alespoň já, mám trochu pochybnosti. Byla to léta tvrdé práce, kterou jsme dle mého názoru zvládli se ctí. Dobrou noc z Brna přeje Michaela
INKA|Škoda, že jsem při své práci zjistila téma dnešní noční linky až moc pozdě.. Přesto se pokouším. Já jsem byla v životě nucena udělat mnohá náhlá rozhodnutí, ale vzpomenu alespoň to poslední. V mém posledním zaměstnání (zahraniční obchod, NJ) nastal okamžik, kdy jsem byla urážena, přehlížena, znevažována, atd.. Tehdy přišlo to okamžité rozhodnutí - UŽ DOST! Odešla jsem, jak se říká, tzv. středem. Jenže, co potom? Plakat doma při všech činnostech (pletení, šití) ? A tehdy se mi přihodila zvláštní věc - můj vnitřní hlas mi náhle přikázal, abych začala malovat a já jsem poslechla, ač k této činnosti nemám odborné vzdělání. Musím říct, že mě toto náhlé rozhodnutí zachránilo, moje pevná vůle a snaha, abych se zase dostala na výsluní, se vyplatila..Začala jsem malovat v 60 letech a nyní, v mých 76 letech jsem dokázala uspořádat mnoho úspěšných výstav. Nevím, jak dlouho mi zdraví dovolí, abych v této činnosti mohla pokračovat.... Letos si zase říkám - už je to poslední velká výstava (1. 6.). Jenže dělat lidem radost je to nejkrásnšjší, co mi život mohl dát....
MAREK|Velice vzacné téma, vratím se o mnoho let zpět roku 1929 se má babička vdala se za vdovce o 15 let staršiho na pet dětí dalsich sedm spolu meli. Veliké její rozhodnutí si ho vzít, milovala ho hned co ho poznala přišla druhá válka nejstarší dcera mého dědy šla do koncentráku vrátila se i rodinu zalozila dalsí sourozenci takke a dnes po mnoha letech jsme velika uzasna rodina a nikdy nas nikoho nenapadne rici ti nejsou nasi jsme svá rodina. Marek
YVETA|
Zdravím, pane Borku Vás i Nespavce. Dnešní téma mne vyvolalo vzpomínku na mého, dnes už zesnulého, manžela. Tenkrát jsme spolu chodili rok a půl, když k nám přijel na Silvestra. Jenže rodina začala řešit, kde bude spát. V té době se neslušelo, aby spal u nás v bytě. Rozhodnutí padlo na byt babičky, o poschodí níže, ale tam se muselo lokálně topit. A tak jsme tam spolu chodili přikládat. Ale babička nás hlídala jak čert. Než jsme došli o patro níž, už se po nás sháněla. Jednou, dvakrát se to dalo vydržet, ale když to trvalo celý večer, najednou můj milý se zastavil a řekl DOST! Chceš si mne vzít? Kývla jsem a on rozhodl. Dobře, první pracovní sobotu se vezmeme. Nakonec to nebyla první pracovní sobota, ta totiž byla hned třetího ledna, to bychom nestihli, ale byla to ta druhá, dubnová. Byli jsme spolu téměř padesát let vychovali šest dětí. Je mi líto jen to, že už není, teď kdybychom mohli užívat klidu důchodu a vnoučat. Dobrou noc.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.JÁ JSEM MĚL V ŽIVOTĚ DVĚ DŮLEŽITÉ ROZHODNUTI,PRVNI BYLO TO ŽE JSEM SE OŽENIL V OSMNÁCTI LETECH A JSME S MANŽÉLKOU UŽ 64 ROKŮ.DRUHÉ DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ BYLO TO ŽE JSEM PO REVOLUCI ZAČÁL PODNIKAT ,A TO TRVÁ STÁLE V MOJICH 83LETECH.JEŠTĚ BYLO JEDNO DŮLEŽITE ROZHODNUTI,A TO BYLO TO ŽE JSEM NEŠÉL PO OPERACI LEDVIN DO DŮCHODU,TO BYLO V MOJICH 26LETECH.OSTATNI MOJE ROZHODNUTÍ NEBYLA TAK DŮLEŽITÁ. FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC. MUSIM DODAT ŽE MOJÍ NÉJBLIŽŠI MĚ URČITĚ VĚŘILI,A JÁ JSEM SE SNAŽIL JE NEZKLAMAT.
Allena|Já okamžitou výpověď ze zaměstnání zdravím..
