Ve vizovické likérce to voní páleným ovocem. Při exkurzi můžete ochutnat výsledek
Jestliže bychom chtěli nahlédnout do úplných počátků vizovické pálenice, museli bychom se vrátit o čtyři sta let zpátky. Dřív se kořalka pálila z pivních odpadků. Později se k nim přidalo obilí, ze kterého se vyráběla žitná. Protože se ale na Valašsku vždy dařilo ovocným stromům a speciálně švestkám, začala se kolem poloviny 18. století vyrábět slivovice.
Na konci 19. století vedl pálenici Zikmund Jelínek. Před odchodem na odpočinek ji předal synům Rudolfovi a Vladimírovi. Bratrům ale společné podnikání moc nešlo. Měli rozdílné názory na vedení firmy. Na vině byla nejspíš i Rudolfova lehkovážnost. Podnik dvakrát prohrál v kartách. Když firmu vyhrál zpět, s bratrem se rozešli a od roku 1926 nese pálenice jméno Rudolf Jelínek. Rudolf měl židovský původ, a proto zahájil výrobu košer destilátů. Až do začátku 2. světové války je vyvážel do zámoří.
V současné době zpracují ve firmě Rudolf Jelínek každý rok přes šest milionů kilogramů ovoce. Největší podíl tvoří švestky. Ve Vizovicích obhospodařují 60 hektarů sadů, na kterých roste 23 tisíc stromů švestek. Z nich vyrábí vizovickou slivovici, kterou ročně stočí do 5 až 10 tisíc kusů lahví. Samozřejmě podle toho, jak úrodný je zrovna rok. Švestky ale také suší a vaří z nich povidla.
Začíná se ochutnávkou
Nahlédnout do výroby destilátů může, kdokoli má zájem. Likérka totiž nabízí zajímavé exkurze. „Nejdřív naši návštěvníci v malém kinosále ochutnají ovocný destilát a likér. K tomu jim pustíme krátký film, který je seznámí s historií a provozem firmy,“ prozrazuje manažerka návštěvnického centra Monika Poláchová.
Z kinosálu se pak přes historické nádvoří vydají do pěstitelské pálenice. V ní si mohou nechat vypálit svůj kvas lidé ze širokého okolí. O historii společnosti Rudolf Jelínek se návštěvníci dovědí v muzeu, které je také součástí prohlídky.
Cesta do velká pálenice vede přes švestkovou alej. Je to jakýsi průchod s velkoformátovými fotografiemi. „Jsou to snímky z našich švestkových sadů tady ve Vizovicích, ve kterých pěstujeme devět odrůd trnek,“ přibližuje Monika Poláchová.
Před velkou pálenicí návštěvníci narazí na velký stroj, který drtí ovoce. A kde uchovávají kvas, než se dostane do kotlů? V obrovských tancích, kterých je v hale neuvěřitelných 170. Prostor pálenice si nikdo nesplete. Line se z něj vůně ovoce a alkoholu. Během podzimních měsíců je mezi kotly příjemně teplo. V létě ale dosahuje teplota až 60° Celsia.
Za vidění určitě stojí i hala, ve které hosté narazí na dva obrovské sudy. Ty dnes už neplní svůj původní účel. Slouží jako výstup na ochoz, ze kterého je výhled na dřevěné sudy. V nich zrají prémiové pálenky.
Spolek přátel Jelínkovy slivovice
Prohlídková trasa se blíží do finále ve stáčírně. Linky jsou polo i plně automatické. Lahve se naplní, nalepí se etikety a kolky. Poté putují do krabic a následně jsou expedovány do skladu. Za jednu směnu projede linkou až 40 tisíc lahví.
Z hlučného provozu stáčírny návštěvníci vstoupí do prostoru, který patří Spolku přátel Jelínkovy slivovice. Přihlásit se do něj může každý. „Musí jen napsat motivační e-mail, proč právě on by měl být dalším členem. A pak už jen musí čekat. Máme totiž pořadník,“ usmívá se Monika Poláchová.
Poodkrýt tajemství výroby pálenky určitě stojí za to. A pokud jsou pro vás Vizovice ve Zlínském kraji trochu z ruky, můžete navštívit třeba Muzeum slivovice v Praze. I to totiž patří firmě Rudolf Jelínek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
