Velká kobra slaví! Všestranný klub má vlajku, hymnu i znak a za čtyři dekády uspořádal mnoho akcí
Sedlčanský Klub Velká Kobra existuje už 40 let. Původně pánský klub se chtěl věnovat výhradně sportu: fotbalu, nohejbalu, cyklistice nebo tenisu. Různé náhody ale členy klubu nasměrovaly jinam.
„My jsme kobra veliká, s námi život utíká…“, tak začíná hymna Velké Kobry, která vznikla na jednom čundru v Hřensku. Má sedm slok a ještě dnes si ji členové klubu občas zazpívají.
Taky mají znak a v něm kobru. A proč to jméno? „Nemá to žádný hlubší význam. Jeden náš kamarád se jmenoval Kobra, absolvovali jsme spolu nějaký sportovní podnik, náš oddíl si dal jméno Velká Kobra, a to pak převzal i nově založený klub,“ vzpomíná předseda klubu Jaroslav Repetný.
Od sportu se ale přesunuli do oblasti umění. „V roce 1990 jsme začali hrát divadlo a kabarety. S tím nápadem přišla ředitelka knihovny Blanka Tauberová s Ivou Dvořákovou. Dělali jsme s nimi asi šest kabaretů a část členů díky tomu začala ochotničit,“ vypráví Jaroslav Repetný, který je už léta principálem Spolku divadelních ochotníků Sedlčany.
„Další kamarád přišel s tím, že pořádají akci Pohádkový les a že bychom jim s tím mohli pomoct. Kývli jsme a následovalo 25 ročníků Pohádkového lesa. Pak bylo Putování za pohádkou, dětské maškarní plesy, maškarní pro dospělé, zájezdy, pochod Praha–Prčice, na který chodíme v tematickém oblečení jako námořníci, doktoři a podobně.“
„Hráli jsme fotbalové zápasy, pomáháme knihovně s akcí Den dětské knihy, kde se taky každý rok povede vytvořit nějaký rekord. Těch rekordů už je zapsaných dvacet. Spolupracovali jsme s klubem Bidlo na akcích pro handicapované, byli jsme kmotry Mateřského centra Petrklíč, spolupracujeme s kulturním domem,“ vyjmenovává principál a předseda.
Tento všestranný klub za čtyři dekády uspořádal nebo se podílel na pořádání mnoha akcí. Má spoustu přátel, sympatizantů a pomocníků. „Výzev bylo mnoho. Ale už nám docházejí síly. Náš věkový průměr je 68,8. Bohužel jsme si nedokázali vychovat nástupce. Uvidíme, jak dlouho to ještě zvládneme. Ale kdyby mi někdo v roce 1985 řekl, že tady budeme 40 let, tak bych si asi ťukal na čelo,“ usmívá se předseda Velké Kobry.
Poslechněte si reportáž.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
