Ztracenka si zpívá, už sto let
Český tramping je ve světě zcela ojedinělý fenomén, který letos slaví výročí sto let od svého založení. Jeho vznik a i historii nám přiblížil etnograf Jan Pohunek z Národopisného muzea.
Ze starší generace si snad téměř každý alespoň jednou zkusil vyjet pod širák, nebo na trampskou osadu. Nezapomenutelné chvíle s kamarády, večerní sezení u ohně za zvuků kytar a krásně strávené chvíle v přírodě. To vše k trampingu nedomyslitelně patří. První čeští trampové začali v přírodě tábořit již před první světovou válkou. Vznik trampského hnutí se tak dá těžko přesně určit, ale jako oficiální se uvádí rok 1918. V tomto roce byla u Svatojánských proudů založena naše nejstarší a asi nejznámější trampská osada Ztracenka. „Jmenuje se správně osada Ztracené naděje, ale také se jí říkalo Tábor řvavých“, uvádí etnograf Jan Pohunek. „Trampské osady dostávaly svá jména z tehdy velmi populární dobrodružné literatury, například Tábor řvavých byl původně název jedné z povídek spisovatele Francis Bret Harta“, vysvětluje dále Pohunek.
Samozřejmě tramping není jenom Ztracenka a je dobře, že přetrval až do dnešní doby, v mnoha rodinách najdete trampy dokonce v průřezu několika generací.
Fenomén trampingu si můžete připomenout na výstavě Národopisného muzea Národního muzea v Letohrádku Kinských, nebo si alespoň jeho romantiku připomenout třeba známou písničkou Járy Mottla:
"Ztracenka si zpívá, nad kaňónem stoupá dým. Vlajka drahá všem, splývá s obzorem, táborák když dohořívá. Radost z našich tváří nikdo nám nemůže vzít, protože dokud slunce září, romantika bude žít."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.