Beseda

Čehož si všiml už Pavel Eisner, který ve své Češtině poklepem a poslechem napsal:"...co významů se vešlo do slova beseda: hovor, rozmluva, družná rozprávka a zábava, pak společenská zábava s programem... pak znamená to slovo spolek, spolkovní budovu, tanec, a může se tak jmenovat i časopis a jiný tiskový produkt". Dále Eisner zaznamenává, že besídka je také "loubí, altán, altánek". Základní význam slova beseda je "přátelský družný hovor", z něho pak pocházejí všechny ostatní významy, i ten altánek, kde si můžeme krásně pobesedovat s přáteli. Beseda je ovšem slovo české, naši obrozenci v 19. století svá setkání, na nichž si chtěli - česky - pobesedovat, a která byla spojena s kulturním - ovšem opět českým - kulturním programem, začali nazývat besedy, čímž se slovo beseda stalo jakýmsi programovým, dnes bychom řekli kultovním slovem. A proto není divné, že i tanec, který na podnět velkého tanečního odborníka novináře Jana Nerudy z českých národních tanců sestavili, pojmenovali slovem beseda. Česká beseda.

Michal Novotný

Podobná slova se stejným významem mají i další slovanské jazyky. A dokonce i v maďarštině je slovo beszéd, řeč. Ten výraz se sem dostal od Slovanů. Praslovanské besěda se vykládá z kořene sěd-, odkud je i sloveso sedět. Ano, při hovoru, rozmluvě se sedí, ostatně takovému rozhovoru říkáme i posezení. Odborníkům však dělá trochu potíže předpona be-, která zjevně znamená naše dnešní bez. Snad je tu proto, že původní význam této předpony byl vně, venku a slovo besěda tedy znamenalo posezení venku, mimo dům. Možná však ono bez vyjadřovalo skutečnost, že tu jde o rozhovor bez sezení, tedy vestoje.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz